Požehnaný Advent!

25. listopadu 2016 v 12:50 | Jolana
 

Zisky a ztráty

11. prosince 2015 v 19:14 | Jolana

V dnešní době je málo místa pro romantiku. Žijeme až příliš rychle - a zrovna tak
chladnou naše city. Bojím se, že náš svět bude za chvíli plný jen lhostejnosti,
bezcitnosti, že se nebudeme umět na chvíli zastavit a říct si: kam se to vlastně
ženu, kam se štvu? Měla bych jít na procházku, koupit si třeba čokoládu,
sednout si na lavičku a navzdory své nadváze celou tu sladkost zbaštit.
Pousmát se tomu, že budu vážit zase pár deka navíc. Ale žijeme jen jednou.
A někdy jen živoříme a přežíváme. A to já nechci.

Co zbylo ze sametu?

24. října 2015 v 19:55 | Jolana
Pěkně nám ten samet zdrsněl! Pěkně nás převezli slavní sametoví revolucionáři!
Kolikrát jsem si už od té doby četla některé projevy, články, porovnávala, co se
opravdu změnilo tak, jak nám slibovali. Kolikrát mě napadlo přísloví: když ptáčka
lapají, pěkně mu zpívají! Je to tak - oblafli nás a to úplně luxusně. Stali jsme se
mistry světa ve skoku na špek. A pořádný!
Že prý se nemáme bát nezaměstnanosti! Že se bude mít každý člověk dobře,
vzrostou platy, a ty paneláky - králíkárny k smíchu!
Kdyby paneláky nebyly, kde by asi lidi teď bydleli? A co mladí lidé, mají možnost
si pořídit dostupný byt a víc dětí a bez starosti bydlet, nebo se zadlužit do konce
života a bát se pořídit si rodinu, že ji nezvládnou uživit? Když v supermarketu
prohlížím cenovky, zaráží mě, že je cena vždy přepočítána nějakým kurzem
na naše koruny. Proč nejsou přizpůsobeny také platy? Proč nemáme důchody
také přepočítané, když jsme celý život pracovali? A kde je náš důchodivý fond,
který byl v roce 1993 "rozpuštěn"? Proto teď nejsou peníze pro důchodce, prý
si je vláda jen vypůjčila a pak zase vrátí! Ale kdy? Na svatýho Nikdejše? Dluhy
se přece mají vracet! Aspoň tak se to odjakživa dělalo. Docela by mě zajímalo,
kam se prašule zakutálely.
Jak je možné, že když je potřeba, tak se najednou ve státním rozpočtu najdou
miliony, které visí ve vzduchu? Když se má přidat důchodcům nebo přispět
na nějaké léčení, tak prachy nejsou, jakmile se jedná o osobní zájmy, tak
se vyštrachají melouny, které si předtím zřejmě hrály na schovávanou.
Pěkně to vedete - hoši a děvčata. Čím dál víc lidí padá do chudoby, přibývá
bezdomovců, sociálně slabých skupin. Kampak ty peníze jdou? Na nějaké
fondy začleňování cikánů do společnosti? Vždyť není nikde vidět žádný
výsledek! Nebo na podporu fondů pro uprchlíky, kterých je tady zatím
díky Bohu poskrovnu?
Něco je špatně. Vlastně - spousta věcí je špatně. A korunu tomu nasadili
urputní zváči, kteří s přílivem imigrantů vycítili nějakou příležitost se prosadit.
Zváči, co chtějí do té naší již vysáté země zvát cizince, kteří jsou nám svojí
mentalitou i nebezpečným náboženstvím na hony vzdáleni. Těm chtějí dát
náš domov, naši zem v plen.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
širou tu zemi, zemi jedinou!
(K.H.Mácha - Máj)
 


Jsem pro referendum!

24. září 2015 v 14:29 | Jolana


Moje babička by řekla: to máte za to, že se nemodlíte!
Milá babičko, to máme za to, jak a koho jsme volili. Dobře nám tak.
Vláda nás zradila! Aniž by uskutečnila referendum, ze kterého by bylo jasné,
že jsme proti přijímání ekonomických uprchlíků. Mezi nimi se mohou skrývat
členové IS, tzv.spící agenti, kteří "po probuzení" vykonávají destruktivní činnost
v zemi, kam byli posláni. Nejen na majetku, ale i na lidech.

JSEM TADY DOMA !!!

13. srpna 2015 v 8:47 | Jolana

Čtu s lítostí všechny ty články, ve kterých se píše o podpoře uprchlíků a o jejich
hrubému nevděku vůči našemu státu. Kdo jim dal právo chtít mít najednou všechny
výhody, ubytování, výběr ze tří různých jídel, lékařské ošetření? Vždyť takovýto
servis nemají ani naši bezdomovci a mnohdy ani důchodci v pečovatelských domech.
Lituji lidi, kteří se o migranty v táborech starají a musejí poslouchat za to nadávky
a výhrůžky o podříznutí. Nehledě o nebezpečí šířících se nemocí.

Jak moc jsme poctiví?

7. května 2015 v 14:36 | Jolana
Mám kamaráda, který má doma problémy kvůli nezřízenému pití. Děje se tak
každou chvíli. Když přijde mezi kamarády, tak ho ze srandy opijí a baví se tím,
že bude mít doma vylágoš. On je pořád bere jako kamarády, ale mně to připadá
hnusné a od jeho takzvaných kamarádů sprosté. A proč to dělají? Protože oni
sami mají doma problémy, nejen, že si kvůli pití ničí vztahy, ale ničí je to i finančně.
Kdyby jejich kamarádství bylo poctivé, tak by mu řekli: "Hele, víš, že máš doma
kvůli tomu problémy, tak ti je nechceme ještě přidělat." Ale oni ne. "Hřeje" je pocit,
že on bude na pranýři, že se zase doma pohádají, tak si ho takhle vychutnají. A pak
mu říkají: "Vidíš, ty jsi taky doma chudák, že máš problémy, tak, jako my." Ale to,
že mu k těm problémům sami pomohli, to už raději neříkají.
Jak moc jsou třeba poctiví politici? Před volbami slíbí modré z nebe, ale po volbách
myslí jen na svůj prospěch, přitom jsou to lidé, kteří svým postavením určují běh
v tomto státě. Jak má pak ten stát vypadat, když je jejich jednání založeno pouze
na vlastním prospěchu?
A co my - křesťané? Jak moc jsme poctiví? Nemluvím teď o vysoce postavených
duchovních, kteří si vymohli církevní restituce. Mluvím o obyčejných křesťanech.
O těch, kteří se obracejí na Boha jako na přítele, který by jim měl pomoci v nějaké
těžké situaci, ať už rodinné, zdravotní nebo finanční. Co slibujeme Bohu za to, když
nám pomůže? Jak moc plníme své sliby, když škemráme: "Já už nebudu dělat to,
co se Ti, Bože, nelíbí, když mi pomůžeš."
Chyba lávky! Jen co se otřepeme, rychle zapomeneme, co jsme slíbili. Jsme jako ti,
které kritizujeme. I my myslíme na vlastní prospěch. I za cenu toho, že porušujeme
nějaká pravidla. Když jsme na kolenou před Bohem, slíbíme všechno! Omyje nás
krví Ježíše Krista a my se otřepeme. A je tu zase další pokušení!
Fascinují mě velká slova, jako: už nikdy to neudělám, jsem Ti, Bože, věrný, nikdy
Tě nezradím ...... Zradili ho jiní, jeho nejbližší. Tak proč by měl věřit nám? Proč
by měl brát vážně naše sliby? Jsme snad my jeho nejbližší? Mělo by to tak být.
Vyznáváme víru v Boha, ale to, co ukazujeme světu, je jen bezcenné pozlátko.
Jako ty připravené církevní restituce. Tam jde především o majetek, nikoliv o víru.
Nikoliv o Boha. Tak jak může On brát naše modlitby a prosby vážně?

Dárky nedárky

27. prosince 2014 v 11:43 | Jolana

Byly dva dny po štědrém dnu. Stavil se u mě kamarád. Díval se pořád
na hodinky, pak je dokonce sundal a prohlížel si je. "Ty máš nové hodinky
od Ježíška?" "Jo, ale zpožďují se. Mámin přítel je viděl někde na internetu
ve výprodeji, tak mi je koupil." "A o kolik se zpožďují?" "Od včerejška
o čtvrt hodiny." Jo, není nad výprodeje. Bylo mi kamaráda líto. Třeba je
tam slabá baterka - třeba. Uvidí se.

Kam dál