Květen 2007

Boží pole

27. května 2007 v 17:52
Římanům
2:13 Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon
slyší, ale ti, kdo Zákon plní.
Kdysi jsem si myslela, když jsem se zúčastňovala diskuze
na fóru, že ze všeho nejdůležitější je být hodně sečtělá.
Zahanbovalo mě, že někteří psali o tom, co všechno četli,
jaké mají oblíbené spisovatele, bleskově reagovali na různé
názory četnými úryvky a pasážemi z Bible. A mně vždycky
trvalo, než jsem si všechno našla. Mezitím se diskuze
přesunula jiným směrem. Prostě jsem ostatním věřícím
nestačila, ale také jsem je za jejich znalosti obdivovala.
A obdivuji stále.
Častokrát mě napadlo, když je někdo tak znalý Bible,
jaký je jako člověk. Je jasné, že je nezbytné číst Boží
slovo, poslouchat kázání pastora, stýkat se s ostatními
věřícími. Ale došla jsem sama za sebe k jednomu poznání:
co by tohle bylo člověku platné, kdyby sám nepřehodnocoval
své chování a nesnažil se zbavit neřestí, co by bylo platné,
kdyby sebevíc četl, ale nechoval se podle toho a nebo by
smysl Božích slov vůbec nepochopil. Co by mu byly znalosti
platné, kdyby žil ve hříchu a druzí lidé by mu byli
naprosto lhostejní.
I já se bojím, že ne všechno dobře pochopím, že si vše dobře
nezapamatuji, že nebudu stačit těm ostatním, hlavně mladším,
nebo že udělám něco špatně. A zase je tady to srovnávání.
Jenže teď myslím na to, zda budu mít sílu a schopnost udělat
vše dobře. Jestli nebudu jen přešlapovat na místě, zatímco
všichni se mi budou vzdalovat. Nejde mi o to je předejít.
Jde mi o to jít zároveň s nimi jako s přáteli po cestě, která
vede k našemu Pánovi.
1 Korintským
3:7 Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale
o to, že Bůh dává vzrůst.
3:8 Ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou jedno; každý
však dostane svou vlastní odplatu za svou vlastní práci.
3:9 Jsme tedy Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole,
Boží stavba.
3:10 Podle Boží milosti, jíž se mi dostalo, jsem jako
zkušený stavitel položil základy, na kterých pak staví další.
Každý však ať dává pozor, jak na nich staví.
3:11 Nikdo nemůže položit jiný základ mimo ten, který je
již položen, a to je Ježíš Kristus.

Patří ti dík, Pane

23. května 2007 v 9:38
Patří ti dík, Pane

Ať už mě tíží sebevětší žal,
ať už mě ďábel třeba v kole láme,
tak jenom Bohu věrná budu dál.
Ať už mě tíží sebevětší žal,
s láskou se schoulím do náruče známé.
Patří ti dík za krásu svítání,
patří ti dík za klidný spánek v noci,
patří ti dík za řeč i zpívání.
Patří ti dík za krásu svítání,
to pro náš klid nás chráníš Boží mocí.
Vždy daleká je cesta za Pánem,
a s každým krůčkem ubývají síly,
nevzdám to ani v boji prohraném.
Vždyť daleká je cesta za Pánem,
já vytrvám a dojdu jednou k cíli.
Ó, Pane můj, co moje srdce máš,
co dávno znáš mé slabosti a stíny,
ó, Pane můj, co chráníš život náš,
ó, Pane můj, co moje srdce máš,
sílu mi dej a zbav mě mojí viny.

Světe, div se

22. května 2007 v 19:31
Dnes je zase nádherné ráno. A tahle krása je pro nás pro všechny. Velkolepá podívaná, na kterou nepotřebujeme vstupenku, protože to je součást života a dar od Boha. O to víc mě v tom krásném ránu šokovala (a také rozesmála) jedna zpráva na internetu, že si nějaký Číňan z důvodu nedostatku žen vzal sám sebe. Tedy svou vlastní fotografii v životní velikosti. Jenom proto, že se mu nepodařilo během čtyřiceti let najít vhodnou partnerku. Pane jo.

Kameny na cestě

17. května 2007 v 9:55
Každý má tendenci neustále něco porovnávat. Říkat si pro sebe: "Vždyť to ještě se mnou není tak zlé, chovám se slušně, jsou lidé horší v chování". Když mi někdo něco vytkne, tak se automaticky ve mně vytvoří obrana, která má snahu přejít do útoku. To se mi stalo nedávno. Bránila jsem se něčemu, co byla pravda. Především musím já sama dát do pořádku svůj život a ne se odvolávat na to, že to přece se mnou ještě není tak špatné, když jiní lidé občas také hřeší.

Školní láska

14. května 2007 v 10:20
Už to bude pěkně dlouho, co jsem chodila do školy. Pamatuji si na svou předmaturitní lásku, hodně jsem se styděla dát třeba jen pusu. Když jsem ho potkala po čase ve vojenském, málem jsem ho nepoznala. Jo - vzpomínky se nedají koupit, ty se musejí prožít.

Jako zrnko hořčice

10. května 2007 v 0:41
Ev. Marka 4:3-8
"Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu - některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek."

Ježíše následovalo mnoho lidí a jemu záleželo na tom, aby význam jeho slov pochopilo co nejvíc z nich. Proto mluvil v podobenstvích. Záleží na každém z nás, jak hluboko ho osloví Evangelium. Jak na něho zapůsobí příběh Božího Syna Ježíše Krista, který z lásky k lidem obětoval vlastní život. Chtěl nás naučit, abychom se dokázali vyvarovat hříchu, abychom hluboko v sobě nechali vzklíčit víru v Boha, která z našich srdcí bude promlouvat k ostatním. Kdysi jsem slyšela krásné přísloví: svíčka netratí nic zapálením další. Je vůbec možné odmítnout Boží lásku?

Mince

7. května 2007 v 10:25
Už je to dlouho, co jsem tuhle báseň napsala, ale je fakt, že se kolikrát člověk nemůže rozhodnout pro nějakou z možností. To házení mince je spíš symbolické. Stejně se stane to, co máme napsáno v osudu, co nám Bůh předurčí.

Slepé uličky

5. května 2007 v 13:22 | Jolana
Dívám se z okna na stromy v parku a závidím jim jejich nové lístečky. Kdyby tak člověk mohl vždy setřást to staré a projít si takovou regenerací. A kdyby to šlo nejen fyzicky, ale i duchovně. Setřást staré zvyky tak, jako strom shodí staré listí. Jenže to není tak jednoduché. Nebo možná pro někoho je, ale pro člověka staršího, jako jsem já, se složitěji překonávají různé překážky, které mu brání v cestě za Bohem. I když chce moc jít, tak ho některé věci brzdí, je to tak trochu cesta bludištěm, kde se ze starých zvyků stávají slepé uličky, která dokáží zmást při nalézání správné cesty.


Velká rodina

1. května 2007 v 8:54
Mk 3:35
Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.
Všichni věřící jsou jedna veliká rodina. Dělalo mi dřív problém, ještě teď někdy, že mám cizím lidem říkat "sestro" nebo "bratře". Ale je to vůle našeho Boha - Otce. Všichni věřící jsou vlastně jeho dětmi, i když si mezi sebou někdy nerozumí. Ale náš Bůh nás každého stvořil k nějakému účelu. Každý má tady své místo. Pořád věřím, že lidé jsou v podstatě dobří, (kvůli nim Otec obětoval svého Syna Ježíše), i když se mi párkrát stane, že se pěkně spálím nebo mě někdo nepříjemně překvapí.