Jako zrnko hořčice

10. května 2007 v 0:41
Ev. Marka 4:3-8
"Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu - některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek."

Ježíše následovalo mnoho lidí a jemu záleželo na tom, aby význam jeho slov pochopilo co nejvíc z nich. Proto mluvil v podobenstvích. Záleží na každém z nás, jak hluboko ho osloví Evangelium. Jak na něho zapůsobí příběh Božího Syna Ježíše Krista, který z lásky k lidem obětoval vlastní život. Chtěl nás naučit, abychom se dokázali vyvarovat hříchu, abychom hluboko v sobě nechali vzklíčit víru v Boha, která z našich srdcí bude promlouvat k ostatním. Kdysi jsem slyšela krásné přísloví: svíčka netratí nic zapálením další. Je vůbec možné odmítnout Boží lásku?

Ev. Marka 4:30-32
Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."

Každý může přijmout slovo Boží. Víra je pro každého. Nejen na Bohu, ale především na lidech záleží, jestli půjdou za Bohem, nebo ne. Kdo je ochoten nám naslouchat kdykoliv ho o to požádáme? Bůh. Kdo má pro nás vždy svou lásku, mnohdy jedinou, kterou od někoho dostáváme? Kdo nám nabízí nebeské království, kde můžeme být na věčnosti spolu s Králem nebes a se všemi ostatními? O tom všem mluvil Ježíš, kterého poslal Otec. Nejsem na lásku tak bohatá, abych si mohla dovolit ji odmítat. Proč také? Těší mě Pánova přízeň, jsem za ní vděčná. I když Bůh je rodu mužského (a věřím, že je nesmírně, až neskutečně krásný), záleží mu na mém srdci, na tom, co cítím, ne jak vypadám. Že je mi přes padesát, jsem mrňavá a cítím se někdy hodně mizerně. Jednou mi řekl známý z legrace, že mě opice vyhodily z hnízda pro krásu. :o)) Život je daleko realističtější. Někdy působí jak studená sprcha.

Tak si dopřávám té Boží lásky. Díky, Pane, za ni. Je mi s Tebou krásně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama