Slepé uličky

5. května 2007 v 13:22 | Jolana
Dívám se z okna na stromy v parku a závidím jim jejich nové lístečky. Kdyby tak člověk mohl vždy setřást to staré a projít si takovou regenerací. A kdyby to šlo nejen fyzicky, ale i duchovně. Setřást staré zvyky tak, jako strom shodí staré listí. Jenže to není tak jednoduché. Nebo možná pro někoho je, ale pro člověka staršího, jako jsem já, se složitěji překonávají různé překážky, které mu brání v cestě za Bohem. I když chce moc jít, tak ho některé věci brzdí, je to tak trochu cesta bludištěm, kde se ze starých zvyků stávají slepé uličky, která dokáží zmást při nalézání správné cesty.


Ta skrytá místa, která matou v přímé cestě za Pánem, někdy vypadají velmi nevinně. Ale jsou to nalíčené pastičky, do kterých se člověk chytí. Nepřipadají mu nikterak zlé, ale křesťanské víře škodí. A nelíbí se našemu Pánovi. Jsem ráda, že mám dobré přátele, kteří mě upozorní na to, co vhodné je a co ne. Člověk přece není vševědoucí a to, co leckdy vypadá nevinně, může být velmi zrádné. A může to člověku hodně ublížit. Zmást jeho myšlenky a svést ho na scestí.
Protože v současné době procházím nepříjemnou a vážnou chorobou, tak se snažím vyvarovat všeho, o čem si myslím, že by mi jako věřící bylo na škodu. Ale občas se ohlédnu a nedá mi to, abych se zamyslela nad tím, kde jsem udělala chybu a proč mě tahle nemoc postihla. Myslím na to, jestli to je zkouška, trest, nebo jestli mě má přinutit k tomu, abych nad svým životem začala ještě víc přemýšlet. Ale srdcem zůstávám stále u Pána a myslet nepřestávám na jeho milosrdenství, na jeho láskyplnost, na Boží slovo, podle kterého bychom měli žít. Myslím na to, že nás stále miluje, i když jsme chybující a hřešící. Protože nechat se vést naším Pánem je pro věřícího človíčka to největší štěstí na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arenien Arenien | 5. května 2007 v 13:43 | Reagovat

Jolanko: Jsi skvělá a já se raduji,že chceš dělat věci, které se líbí našemu Tatínkovi. Raduji se z toho, že bojuješ a nevzdáváš se!...mám Tě ráda a moc si Tě vážím. Děkuji Bohu, že mě s Tebou seznámil.A také děkuji Jolanko, za články,které píšeš.Pokaždé se zaraduji a řeknu:"Skvělé,další nový článek:-)".

Měj krásný Bohem požehnaný den a moc se těším a Tvá další psaná slova.pa

2 Jolana Jolana | 5. května 2007 v 14:26 | Reagovat

Ahoj, děkuji za komentář. To mé psaní je tak trochu zpověď nejen o tom, co mě trápí, ale i o tom, co bych si přála a jak mě těší, když mohu Pánovi nějakým způsobem sloužit. Protože on to se mnou myslí dobře a dává mi svou lásku. Zná mě líp, než se znám já sama. Ví, co je ve mně skryto, zná můj osud, také on jediný ví, jak dlouhá je nitka mého života. Jsem prostě se vším smířená a vše od něho přijmu. A vše vkládám do jeho rukou, protože on má tu moc změnit osud k lepšímu, i když si svůj kříž ponesu sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama