V Božích rukách

20. července 2007 v 15:15
Představuji si laskavou dlaň, která hladí a které se mohu zachytit,
když potřebuji oporu, sílu a pevný bod.Už dávno jsem neměla v někom
takovou jistotu. Tohle se nedá srovnat s láskou kteréhokoliv muže,
žádný z nich by můj život nedokázal tak opatrovat, jako náš Bůh.
Je to i obdiv, dík, vděčnost. Je to i důvěra a síla. Obrovská Boží
síla, která dokázala stvořit tenhle svět se vším všudy. Mocný, silný
a láskyplný přítel - Bůh. Co si může žena víc přát než milující,
pevnou a starostlivou oporu?

Mám výčitky svědomí, že možná neumím tak moc a silně oplácet.
Každou lásku srovnává člověk jen s tím, co zažil tady na zemi.
A pokud zažil zklamání, bojí se dalšího vztahu. Proto si někdy ani
neumím představit, jak moc může být silná taková Boží láska. Co vše
odpouští, jaké veliké oběti v podobě ukřižovaného Ježíše se nám
dostalo, aby z nás skrze jeho krev byly smyty naše hříchy. Jak moc
o nás náš Pán a nebeský Král stojí.
Proč se někteří lidé toho vztahu bojí? Bojí se, že by mu vždy
za tu lásku museli něco dát, za oběť také něco obětovat. Bůh chce
od nás to, abychom mu věřili. Abychom tady na zemi svěřili svůj
život do jeho rukou. Abychom se mu vyznali, uměli mu poděkovat
a také poprosit a pomodlit se za potřebné. I když o nás ví vše,
i to, co mu chceme říct, tak nás přesto nechá mluvit. A také vše
a vždy slyší. A od nás žádá naši pokoru, víru v Boží slovo a důvěru.
Žalm 27
1. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého srdce, z koho bych měl strach?
.
10. I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě
vždy ujme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arenien Arenien | 23. července 2007 v 9:38 | Reagovat

"Nikdy Tě neopustím a Nikdy se Tě nezřeknu!"

Ještě tato slova mi zněla v uších, když jsem dočetla Tvůj článek. A co se týče toho, jak jsi moje milovaná sestřičko:-) psala, že máš výčitky svědomí, že neumíš tak moc a silně oplácet......já si to nemyslím. Nevím, co si myslí náš nádherný nebeský Tatínek, ale věřím, že tím, že jdeš za Ním, že CHCEŠ jít a CHCEŠ se učit Jeho Boží Slovo, je "oplácení lásky"....nejde, jak se hodně píše, o naše pocity, ale o naše rohodnutí....a Ty jsi rozhodnutá jít za Tatínkem....to je Tvá láska k němu, která věřím, že Ho těší nejvíce.

Mám Tě moc ráda a děkuji Pánu, že mě s Tebou seznámil! A, že mohu jít společně s Tebou za naším Tatínkem...:-))

2 Jolana Jolana | 23. července 2007 v 12:19 | Reagovat

Ahoj, Arenien, děkuji za Tvou reakci. Ale stejně si myslím, že my jako lidé nebudeme moci nikdy našemu Pánovi oplatit to, co dělá pro nás. A to je ta jeho péče a láska. Vždycky budeme mít někde rezervu, protože přemýšlíme jen jako lidé, to znamená, že myslíme i na sebe, nedokážeme Boha milovat bez zábran. Také nás trochu svádějí naše "pozemské" city, a to jsou city k ostatním lidem. Možná, aniž si to uvědomujeme, podvědomě. Dostáváme lásku od našeho Pána, ale také moc toužíme po té lásce fyzické, kterou zase můžeme dostat jen tady na zemi. A pokud dostaneme obojí, tak je to úplně ideální stav. Na zemi milovaného muže - v nebeském království milovaného Pána.

Tak jen nevím, proč je tolik lidí, kteří ještě váhají jít za Bohem a žít ve jménu Ježíše Krista.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama