Černé kaňky

14. října 2007 v 12:16

Bůh nás stvořil jako obyčejné smrtelníky, kteří si mají sami zvolit,
zda mu budou důvěřovat a nebo ne. Jestli budou život pozemský považovat
za způsob, jak dát Bohu najevo svou lásku a nebo jestli život využijí jen
ke svému prospěchu.

Asi každý z nás má nějakou tu "černou kaňku" jako ten snaživý Hujer
na písemce z filmu "Marečku, podejte mi pero!". O to víc je ale asi horší,
že jsou lidé, kteří (ač mají kaňky), vyžadují od jiných běloskvoucí
čistotu a dokonalost. Napadlo mě, že to je proto, že chtějí asi ty své
kaňky překrýt tím, že budou poukazovat na někoho jiného. Odpoutat pozornost
od sebe, od toho, co se nedaří jim. Je mi takových lidí líto a modlím se
za ně. A nemusejí to být ani křesťané. Každý se musí zpovídat Bohu sám,
nic nezakryje tím, že bude přesouvat pozornost na někoho jiného, aby si
nikdo nevšiml jeho slabostí, chyb a omylů.
Mt. 7:1-4
Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte,
takovou vám bude zase odměřeno.
Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si
nevšímáš?
Jak můžeš říci svému bratru: 'Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,'
a přitom máš sám v oku trám!
V minulosti mě třeba překvapily tyhle věci:
- když mi radila několikrát rozvedená žena, jak se mám chovat
jako správná manželka
- když mi radil člověk, který se několikrát vyboural, jak mám řídit auto
- když mi radila známá, která neuměla nakupovat, jak mám hospodařit s penězi
- když mě navštěvovala "dobrá" kamarádka tak dlouho, dokud mi nepřebrala
přítele
- atd.
Každý z nás by asi v životě vzpomenul na takové známé. Mají perfektně
zmáknutou teorii. Ale vždyť i oni jsou samozřejmě jen nástroj k Božímu
použití. A život - ten by nebyl bez Boží lásky k nám - lidem.
Často, když o něčem potřebuji rozhodnout, tak se modlím k našemu Pánovi
a prosím ho, aby vzal můj život do svých rukou. Ne, že bych nechtěla
o něčem rozhodnout sama, ale prosím o to, aby mě Pán sám použil tak,
jak to bude prospěšné. Hodně jsem se za poslední léta poučila, protože
Pán má s každým z nás určitý plán, proto nám dal život, abychom splnili
své poslání. A to my všichni bez rozdílu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arenien Arenien | 14. října 2007 v 18:31 | Reagovat

Jen jsem ještě chtěla napsat, že si akorát neumím představit, jaké kaňky máš - tedy co tím můžeš myslet. Protože od křtu jsi čistý nový člověk a pak nevím o tom, že by jsi zhřešila. Navíc jsi nedávnou vstoupila do sboru a to jsi ještě těsně před tím, udělala takovou očistu, jako málo kdo z nás! Rozhodně nevidím žádnou velkou kaňku ve Tvém novém životě. A minulost je pohřbená, tak nevím....

2 Arenien Arenien | 14. října 2007 v 18:31 | Reagovat

Hezky jsi to napsala Jolanko. Taky si myslím, že je velmi důležité prosit Tatínka o radu a pomoc. Když si nejsem jistá jak se mám rozhodnout...velmi ráda říkám jednu větu, o které si myslím, že to vystihuje : "Jen Bůh vidí za roh!"  Někdy prostě člověk má na výběr a obě možnosti mohou podle písma vypadat dobře a správně...jak se pak rozhodnout?! Jen Bůh ví, co je naše cesta a naše poslání, a tak jen On může poradit správně!

A z lidí, kteří Tobě Jolanko, radí a nevidí sami Kaňky, tak tomu dej čas. Bůh jim určitě časem ukáže pravdu. A je moc fajn, že Ty své kaňky vidíš:-). Jsi skvělá  a mám Tě moc ráda!!!

3 Jolana Jolana | 14. října 2007 v 20:31 | Reagovat

Ahoj, Arenien, i když jsem se vyzpovídala a poprosila Pána za odpuštění, tak jsem se nezbavila některých špatných vlastností. Někdy nedokážu ještě dost dobře rozlišit, co je pro mě jako pro křesťana správné a co ne, několikrát už jsem psala, že mám problémy s odpouštěním, vždy si říkám, že je to přece tak jednoduché odpustit, ale je to pořád ještě slabost, kterou se budu muset naučit zvládat. Pán mě zná dokonale a ví dobře, kde mám svá slabá místečka. Proto ho tak často oslovuji, aby mi pomohl zvládat některé situace, aby mě zbavil pokušení podléhat zlozvykům, abych se mu mohla čím dál víc přibližovat. I když vím, že je velmi starostlivý, jistě kdyby chtěl, tak by nás byl stvořil dokonalé, ale on nám dal šanci se rozhodovat samostatně, v tom jsme právě hodně zranitelní a bohužel i někdy nerozvážní. Celý život budeme uprostřed boje dobra se zlem, záleží na tom, jak moc si připustíme pokušení, právě tomu někdy podléhám, nedaří se mi odolávat některým věcem či špatným zvykům. Občas také "utíkám z boje", dávám zpátečku ve chvílích, kdy bych měla pořádně zabrat a uhájit si svou pozici. Někdy mě to mrzí, ale Pán jistě zná účel, proč to tak je.

4 Arenien Arenien | 14. října 2007 v 21:27 | Reagovat

Aha...:-)! Nebyla jsem si jistá, zda to myslíš takhle:-). Tak to i já mám min. jednu kaňku..."lenost" - někdy to vyhraji a jindy to vázne (obzvlášť, když neprosím o pomoc Tatínka). Nejsi v tom sama, Jolanko. A víš, my jsme přeci velké holky, s Tatínkem to zvládnem:-)...už se těším, až tyto kaňky budou také minulostí:-)). Mám Tě moc ráda a děkuji Ti za Tvé přátelství a seznámení se sborem, sestřičko moje:-)

5 Zbyněk Zbyněk | Web | 15. října 2007 v 1:44 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek, Jolanko. Díky! Občas to tak opravdu bývá, že člověku kolikrát ostatní lidé radí jen proto, aby zakryli vlastní chyby. Někdy za tím ale může být i varování. Chce to holt trochu popřemýšlet o motivech toho člověka a nebo..., nebo se ho na ně prostě zeptat. Už se mi stalo, že pak ten člověk koukal sám docela vyjeveně na co že jsem se ho to vlastně zeptal :-) Přeji ti pokojný čas s Bohem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama