Prosinec 2007

Poetické dopoledne

27. prosince 2007 v 21:29
(Bůh: je krásné ráno, tak vstávej, užij požehnaný den v radosti a kráse.
Ďábel: pchá, jaké krásné ráno? Jen zkus vstát. Klouby bolí, svaly taky
- a co hlava?)
Vstávám, je krásný požehnaný den, jen kdyby mě tak nebolely klouby a svaly.
S hlavou to není o moc lepší. Možná to spraví jeden Panadol.

Proč jsem?

11. prosince 2007 v 16:21
Našla jsem si chviličku na to, abych se zamyslela nad tím, co a jak změnit
ve svém životě, abych se ještě víc přiblížila Pánovi. Od té doby, co jsem
u Pána, změnila jsem hodně věcí: svůj styl života, částečně i svoji četbu,
své zvyky, i když tady je to někdy na vážkách, to, co má člověk řadu let
pod kůží, se těžko dostává na povrch. Nejde to smýt jako nějakou povrchní
špínu, někdy to připomíná vracející se neduhy a bolesti.
Proč vlastně jsem? Co ode mne Bůh očekává? Za jakým účelem jsem
zrovna na tomhle místě? Kterého plánu jsem součást? Vím, že Božího, ale
jinou odpověď nedostávám.