Leden 2008

Zpověď

28. ledna 2008 v 15:38
Včera jsem prožívala od rána krizi, bylo to jako nějaký vnitřní boj, nevím
přesně, kde se ve mně najednou usadil takový smutek, ale věděla jsem
v podvědomí, že uvnitř bojuji. Že to je duchovní boj, že se asi mé "já"
nemůže najednou vyrovnat se všemi změnami v životě, že se ve mně něco
vzpříčilo a bude chvilku trvat, než najdu tu zaklíněnou a vzpurnou část,
abych se zase upokojila. Abych byla sama sobě oporou. Tušila jsem,
že když půjdu na bohoslužbu, že mě to téma, které si vybral náš
pastor Jakub ("návrat marnotratného syna") dovede až k slzám.

Z druhé strany

24. ledna 2008 v 9:45
Někdy je těžké mít srdce na dlani. Tenhle svět (vlastně tedy náš život na
tomto světě) je někdy jako procházka bludištěm, kde nevidíme, zda za dalším
rohem nečíhá nějaká propast, překážka, problém. Přesvědčila jsem se sama
na sobě, že se někdy bojím úplně zbytečně (už jakoby "dopředu") něčeho,
o čem ještě nevím, jestli mi to ublíží a nebo ne. Jen se bojím tak "permanentně".

Nesplněné sny

8. ledna 2008 v 16:21
V současnosti dočítám zajímavou knížku. Půjčila mi ji sestra v Kristu
Renča a knížka se jmenuje "Rozbité sny". Napsal ji Američan Dr. Larry
J. Crabb, který pracuje na katedře biblického poradenství. Ráda bych
uvedla několik kratičkých ukázek z této knihy. To, o čem je tam psáno,
se i mě velice dotýká. Jako každý člověk mám i já své touhy, svá přání,
také i já jsem netrpělivá, když se tato má přání neplní, myslím si, že mě
Bůh neslyší, ale on ví velmi dobře, oč prosím a za co se modlím. Přesto
jsem někdy zklamaná, nedočkavá. Jenže ty naše sny jsou většinou
o věcech pozemských, jsou o tom, co by nám činilo radost tady
na zemi, myslíme na své potěšení, na věci, které by nám zpříjemnily
život. A možná se tím Bohu nemůžeme víc přiblížit.