Únor 2008

Snění

23. února 2008 v 12:35
Na dnešek se mi zdál zvláštní sen. Bylo to v parku,
cestičky sypané pískem, krásně zelené trávníky.
Ke mně běželo malé děcko a mělo očividně radost,
že mě vidí. Rozhlížela jsem se, kde uvidím někoho,
s kým tady je. Najednou vzadu vyběhla udýchaná stará
paní a volala:"Von mi utek!"
Probudila jsem se. Kde se ten sen vzal? Ten park jsem
nikdy neviděla, pochybuji, že tu paní i dítě znám.

Harmonie

13. února 2008 v 20:44
Když se tak dívám večer na vzdálený dům s rozsvícenými okny,
představuji si, kolik je tam asi lidí, kteří otevřeli Bohu
své srdce. Žije jich tam pěkná řádka, dům má asi čtrnáct
pater a jmenuje se Harmonie. Krásné jméno pro příbytek
tolika lidiček.

Co jest člověk?

8. února 2008 v 10:19
Ž 144:3-4
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
Při této části žalmu jsem se už podruhé zarazila. Co (nebo kdo) jsme my - lidé, že nás Bůh tak zahrnuje svou přízní, láskou, péčí, že si mezi lidmi vybral matku svého syna, který svým posláním omilostnil lidstvo po všechna další pokolení? Bůh, který je všemocný, jehož velikost, sílu a moc si nikdo z nás nedovede ani představit - tak tenhle Bůh miluje nás, zranitelné lidičky, a nejen zranitelné. Vzpurné se stále se opakujícími chybami, nedůsledné, paličaté, hříšné, nepoučitelné. Nedodržujeme mnohdy své sliby, nezajímají nás bližní, a i na něho, Boha, si mnohdy nedokážeme udělat svůj čas a aspoň mu věnovat modlitbu, promluvit k němu. Co je na nás - lidech - tak přitažlivého pro Boha?