Duben 2008

Dilema

30. dubna 2008 v 22:47
V době, kdy byla napsána Bible, žili lidé velmi skromně.
V současnosti je život úplně jiný, jsme obklopeni vymoženostmi
techniky (mobily, počítači, televizory, DVD, ledničkami, pračkami
atd), vyjmenovat by se toho dala spousta, zpříjemňuje nám to život,
i já se těším každou chvíli na pěkný film, poslouchám ráda muziku,
bez ledničky a sporáku si už kuchyň nedovedu představit. A co
teprve napařovací žehlička!

Pamatuj Stvořitele

19. dubna 2008 v 20:11
Dnes by bylo mému staršímu synovi 32 let. Narodil se
na velikonoční pondělí. Když mu bylo 25, koupil si rychlé
auto a jednoho dne nepřežil dopravní nehodu. Na silnicích
vidím často mlaďáky, kteří přišlápnou plyn a nebo bezhlavě
předjíždějí. Nehoda se nedá vrátit, život také ne.
Prosím za všechny mámy, táty, sourozence a ostatní členy
rodin, ale i za přátele, kamarády a lásky: ať nemusí v těžkých
chvilkách proplakat zbytek života nad fotografiemi. I tak jsme
tady hodně krátkou dobu.
Jediné, co mě utěšuje, je to, že byl syn věřící a tak se
s ním uvidím v Božím království. Takže jsem ho ztratila z očí
jen po tu dobu, co budu tady na zemi.
Kazatel 12:6-7
6. Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz
a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem
a kolo u studny se zláme
7. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu,
který jej dal.

Bůh v nás přebývá

6. dubna 2008 v 7:06
Otevírám oči, kolem je tma, no, vlastně je to takové pološero.
Oknem sem svítí lampa z ulice. Dívám se do stropu. Ach jo, zase nemůžu
spát. Napadá mě, jestli mě Bůh slyší. No určitě. On je přítomný vždy
a všude. A vše ví. Na hodinách je něco po třetí. Copak asi zrovna dělá
Bůh? Je možné, aby vůbec nikdy nespal? Co vlastně vím? Že nás miluje
a nikdy neopustí, nikdy se nás nezřekne. On mě zná a ví o mě vše. Jak
žiju, co si přeju, co cítím, koho mám ráda, prostě je vševědoucí.
A také všemohoucí. Jeho láska je nekonečná, silná, bezmezná. A jeho
moc? Je to Král nebes, takže je jeho moc neskutečná, pro nás lidi je
to nepředstavitelné.

Jaro je tady!

1. dubna 2008 v 16:24
Opět je tady jaro a čas lásky. Tohle původně měla být písnička,
ale zůstalo jen u textu, třeba se mi někdy podaří na ni složit
hudbu.
Prosím, zůstaň
Na křídlech snů se večer snáší,
má ruka něžně hladí tvou,
pomalu všechna světla zháším,
až pokoj pokryje se tmou.
Pod oknem kdosi tiše zpívá,
kousek dál slyším hudbu hrát,
láska je v srdci víc než živá,
není jen sen, co smí se zdát.
Prosím tě, zůstaň ještě chvíli,
prosím tě, tak mě mluvit nech,
není to důvod pošetilý,
co zrychluje mi tep i dech.
Prosím tě, zůstaň malou chvíli,
víc času ani nežádám,
jsi tolik příjemný a milý,
netušíš, jak Tě ráda mám.
Jenom pár kroků, co nás dělí,
jenom pár něžných objetí,
říct jsme si vůbec nemuseli,
co v našich srdcích proletí.
Amorův šíp, co dobře míří,
zasáhne cíl a nechybí,
až naše krev se v žilách zvíří,
snad mě tvá ústa políbí.