Dilema

30. dubna 2008 v 22:47
V době, kdy byla napsána Bible, žili lidé velmi skromně.
V současnosti je život úplně jiný, jsme obklopeni vymoženostmi
techniky (mobily, počítači, televizory, DVD, ledničkami, pračkami
atd), vyjmenovat by se toho dala spousta, zpříjemňuje nám to život,
i já se těším každou chvíli na pěkný film, poslouchám ráda muziku,
bez ledničky a sporáku si už kuchyň nedovedu představit. A co
teprve napařovací žehlička!

Pamatuji si na babičku, jak nahřívala kameninové žehličky
na kamnech, prstem pak zkoušela, jestli už jsou dostatečně
rozpálené a když to zasyčelo, znalecky pokývala hlavou.
Prádlo jsme kropily a zatáčely do válečků, které musely aspoň
jeden den rozležet, aby se mohlo žehlit. A to vytahování
prostěradel a povlečení! Ale na babičku ráda vzpomínám. To ona
mě vzala poprve do kostela jako malou holku a také mě při té
příležitosti oblékla do toho nejlepšího, co jsem měla. Teď
mě mrzí, že jsem návštěvu kostela tehdy považovala za nedůležitou
věc.
Stává se mi, že se se svými přáteli nepohodnu na tom, co je
pro křesťana v dnešní době dobré a co ne. Jaké filmy, jaká hudba,
jaké čtení, jestli jen křesťanská tématika, nebo se mohu dívat
i na světské filmy, seriály. Nevím, jestli je lepší před svými
přáteli nepřiznat, že se podívám na detektivku, protože by řekli,
že to je plné násilí, nebo být otevřená a říct na rovinu, že mám
ráda detektivní seriály. A proč zrovna detektivky? Protože je tam
téměř vždy po strastiplném a usilovném pátrání dopaden ten, kdo
se provinil (což v dnešní době není v reálu zas tak časté).
Ale dnes mi nejde o kritiku. Dneska chci přiznat jednu věc:
těším se na některé televizní pořady, i když nejsou křesťanské,
poslechnu si občas i jinou muziku (třeba Carlose Santanu, Erica
Claptona, Beatles, Eagles, Davida Coverdala - jsem trochu zatížená
na kytaristy, z našich např. Pavlíček, Hladík), je to vždy dilema,
protože mládí je nenávratně daleko a zůstanou na všechno jen
vzpomínky. A říká se, že ty se nedají koupit, ale musejí se prožít.
Tak - a teď jsem to na sebe napsala! Ale myslím, že nejsem
jediná, kdo je na vážkách, "jestli se Bůh nebude zlobit, když se
podívám na nějaký pořad v televizi, když nebudu hrát na kytaru jen
to, co je zaměřeno na chválu našeho Pána, když si třeba poslechnu
zajímavý rockový koncert". Je toho hodně, na co člověk už jen
vzpomíná. Ale cesta za naším Pánem by měla být pro nás takovým
zdokonalováním a posilováním naší vůle, abychom dokázali snáz
odolat pokušení vracet se zpátky.
Doufám, Jakube (to je náš pastor), že se na mě nezlobíš pro
tuhle otevřenost, ale já už jiná nebudu. Jsem ráda, že mohu být
členkou takového sboru, jako je ten náš, kde se dokáží bratři
a sestry přimlouvat za ostatní v případě potřeby a také pomáhat
těm, kteří to potřebují. Tohle je totiž vlastnost, která je dnes
dost vzácná. A také, že náš sbor má hodně mladých lidí, skvělé
chváliče, díky, že se vždy najde někdo, kdo dokáže naslouchat
těm, kteří mají problém. Díky za modlitební tým. Bůh je vždy
s námi a je tady pro všechny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | E-mail | Web | 2. května 2008 v 7:44 | Reagovat

Ahoj JOLANKO,jen se neboj,být otevřená a svobodná,Vždyt Bůh nás vede do SVOBODY a ještě k tomu nás miluje,On není jako mi lidi ,že někoho máme rádi  víc a někoho mín,Bůh miluje všechny !!! ,at dobré tak zlé. Matouš 5/44-48 však On ví,že HO všichni MOC potřebujeme a že jsme všichni na jedný lodi,vždyt jsme ospravedlni z víry a  naše spravedlnost není z našich skutků,ale skrze víru v Boha Ježíše Krista,vždycky budeme hříšníci kteří jsou ,SPRAVEDLIVÍ skrze  víru  v jeho krev, našeho Pána,Trest SMRTI který měl padnout na nás za naše hříchy vzal ON na sebe,na kříž,abychom mohli jeho smrtí na kříži a pak následně jeho slavným vzkříšením z mrtvých stát před Bohem jako ti kterým jsou všechny hříchy odpuštěny a mohli se tak skrze víru stát dětmi Božími,a těšit se  z výhod a privilegií  kterými nás zahrnuje.Vždyt když Vstal Kristus z mrtvých a žije, i mi spolu s ním žijeme! On se nám stal naší moudrostí,spravedlností,posvěcením a vykoupením.......................Zdraví Martin:)

2 Jolana Jolana | 3. května 2008 v 10:34 | Reagovat

Ahoj, Martine, děkuji za Tvůj komentář. Je tak trochu zvláštní vědět, že i za mě položil Ježíš svůj život, aby mě vykoupil. A za každého z nás. Drtivá většina lidí si neuvědomuje, co to je se pro někoho obětovat. A to, že Bůh obětoval svého syna za nás - smrtelníky - to je od Boha taková laskavost, že o jeho lásce k nám (lidem) snad nemůže nikdo už pochybovat. Dívat se na své dítě, jak trpí a kvůli hříchům lidí, to je ta největší milost.

Píšeš o svobodě. Ano, jsme v podstatě svobodní, ale svoboda neznamená dělat si, co chci. Svoboda, kterou nám dává Bůh, je podle mne svoboda rozhodnout se, jestli je mé jednání správné, protože bych měla vědět, co mi prospěje a co ne. Když jsem psala o pořadech v televizi, měla jsem na mysli, že i když se na něco dívám, tak to neznamená, že souhlasím se vším, co se v onom pořadu děje. Tady musím sama zvážit, zda mi to bude k prospěchu či naopak.

Četla jsem přísloví v tom smyslu, že člověk zná nejméně sám sebe. Je to pravda, věděl to i Ježíš, když říkal Petrovi při poslední večeři, že ho zapře. Petr tvrdil, že nikdy, ale pak, když mu hrozilo zatčení, zapřel Ježíše.

Ježíš ale věděl, co ho čeká. Věděl i to, kdo ho zradí, že to bude Jidáš. Možná je dobře, že my, lidé, nevíme dopředu, co nás čeká. Ale Bůh to ví. On ví předem, co uděláme, i v případě, že se rozhodujeme, jak se zachovat v té či oné situaci. Pro nás je to velká neznámá, pro Boha, který nás zná, je vše dopředu jasné.

Přeji Ti, Martine, Boží požehnání a ještě jednou díky za komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama