Kde výmluvy neplatí

7. prosince 2008 v 14:48 | Jolana
Žalm 116
Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.

Když prosíme Hospodina o milost, žádáme od něho všechno možné i nemožné, ale co mu za to dáváme? Dokážeme se oprostit od hříchu natolik, abychom mohli s klidným svědomím předstoupit před Pána? Často prosíme o uzdravení, o Boží ochranu, o klid v rodině, o další různé věci, kterými si chceme zajistit dobrý a klidný život bez trápení a nemocí. Ale co za to dáváme Bohu my?

Mnohdy odkládám to, čemu bych se měla dost věnovat, pokud chci být dobrý Boží služebník. Když přijdu třeba z práce, sednu si na chvíli v klidu a vymluvím se na to, že si potřebuji odpočinout, aspoň chvilku, však se Pán na mě proto nebude zlobit, když odložím čtení písma. Upřednostním svou pohodlnost. Ono to tak svádí nemít žádné povinnosti k Bohu. Ale není právě to, že jsem ho přijala za svého Boha, povinnost se starat o to, abych dokázala žít tak, abych mu byla co nejvíc prospěšná? O to větší horlivost vyvinu, když se snažím o něco požádat. Jak je asi Bohu, když častěji jeho o něco prosím, než abych mu něco ze sebe dokázala dát? A on o mne jistě stojí, jako o další své ovečky, jako o všechny maličké, kteří ho vyvyšují jako svého jediného Boha.

Co mi brání se změnit? Nic. Jsem to jen já sama. Jen já jsem v Božích očích zodpovědná za své konání. Nikdo jiný mě nemůže ovlivnit natolik, aspoň tedy ne v těch věcech, které se týkají mého vztahu s Bohem, abych se dokázala podívat do pomyslného zrcadla a sáhla si do svědomí. Vždyť právě to Boží slovo by mělo být pro mě mocnou silou, povzbuzením a oporou. Jen já mám vůči Bohu co dohánět. A žádné výmluvy neplatí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama