Červenec 2010

Copak je dnes nového?

30. července 2010 v 12:30 | Jolana
Dnes jsem se od lékaře vracela trolejbusem a do oka mi padl nápis
na držátku pro ruku, které je upevněno na tyči: "Víš, kolik lidí před tebou
si neumylo ruce?" Vedle byl obrázek záchoda. Vzhledem k tomu, že se
něčeho cestující chytit musí, záleží to na jeho představivosti. Moje bujná
fantazie se v tu chvíli proměnila přímo ve sci-fi a okamžitě jsem byla ve střehu.

Smajlík, prosím!

23. července 2010 v 23:01 | Jolana
Dneska mi smajlík moc nejde. Jsou prostě dny, kdy se daří, a pak zase
dny, kdy by se člověk nejradši zahrabal sto sáhů pod zem. Když mám tyhle
skleslé chvíle, začnu vzpomínat na některé členy rodiny.

Ve Tvé náruči

16. července 2010 v 21:44 | Jolana
Náš Bůh za nás bojuje denně. Nenechává nás nikdy v nesnázích samotné.
Proto je mi záhadou, proč ještě tolik lidí váhá důvěřovat někomu, kdo je
ochoten se za nás bít až do krve. Proto nechápu, proč se někteří lidé hrdě
předvádějí s tím, že Boha přece vůbec nepotřebují.

Dostat nálepku

12. července 2010 v 13:07 | Jolana
Stává se mi, že se chci podívat na nějaký film a vůbec nevím, co od něho mohu
očekávat. Dnes jsem byla překvapena velmi dobrým filmem z padesátých let
"Zde jsou lvi". Byl o důlním inženýrovi, který kdysi díky svému projektu zavinil
nepřímo tragédii v dole. Excelentní výkon Karla Högera roli nešťastného
člověka - alkoholika ještě umocnil. Nedokázal se smířit s minulostí. I když se
znovu chtěl zařadit do života, každý od něho dával ruce pryč. Dostal prostě
nálepku problémového člověka, který své trápení postupně utápí v alkoholu.
V tom filmu mě zaujala slova, která řekl v rozhovoru se svým bývalým profesorem
(nevím, jestli ta citace bude přesně tak, jak zazněla ve filmu): "V životě je toho
tolik, že není čas zvedat někoho, kdo se neumí zvednout sám, spíš je třeba ho
nenechat upadnout."

Čáry máry fuk

8. července 2010 v 23:29 | Jolana
Dnes jsem četla článek o presidentu USA Obamovi, který byl na návštěvě
v Mexickém zálivu po katastrofě ropné plošiny. Vedle Obamy stojí žena,
která byla později z fotografie vyretušována, protože se šéfredaktorce
do záběru nehodila.

Maličké radosti .....

6. července 2010 v 10:33 | Jolana
Ráda bych, aby se všichni mladší lidé teď zamysleli nad tím, co bych
chtěla tímto článkem říci. V poslední době se setkávám s názorem,
že starší lidé jsou už vlastně na obtíž, že nic nezmohou a naše společnost
na ně jen doplácí.