Září 2010

Chránil mě anděl strážný

17. září 2010 v 13:47 | Jolana
Stává se mi, že mě někdy osloví cizí člověk, třeba na zastávce nebo v obchodě
či v autobuse. Šla jsem domů a přede mnou jdoucí paní se ohlédla a smutně
si postěžovala na počasí. Začaly jsme si povídat. Paní vyprávěla o své kočičce,
o svém zdraví, jak na ni před mnoha lety spadla cedule "Proletáři všech zemí,
spojte se." Poranila jí páteř, takže zůstala invalidní. Vzpomněla jsem si, jak
jsem byla kdysi s přáteli na folkovém koncertě, seděli jsme u bufetu (jak jinak!)
a velká dřevěná cedule, na které byla napsaná nabídka občerstvení, se utrhla
a dostala jsem takovou šupu, až se mi v hlavě rozsvítilo. Pán se omlouval,
šel ceduli připevnit a já si přesedla. Ujistil mě, že už je vše pevně zajištěno
a nic se nemůže stát. Za nějakou chvilku zafoukal vítr, cedule se vznesla
a hádejte, do koho se trefila. Svezla se mi od hlavy dolů po zádech, jen už ne
tak prudce. Ale - říká se, že co člověka nezabije, to ho posílí. Když si tak
po letech na tu chvíli vzpomenu, měla jsem ohromné štěstí. Mysl se zdála
být v pořádku, tam se nic nestalo. A místo blízko bufetu mělo i své výhody.
Paní dělala výborné langoše, vedle se opékalo maso, pivečko mi taky moc
chutnalo, tak mi bylo fajn i přesto, že jsem byla otlučená jako píšťalka.
A když k tomu ještě hrál Žalman a spol., tak to byly jedny z nejhezčích chvil.
Myslím na to, že mě tenkrát musel chránit sám anděl strážný. Že jsem mohla
dopadnout jako ta paní, která si se mnou začala povídat.