Znovu o modlitbě

11. března 2011 v 7:53 | Jolana
Měla jsem chřipku jako hrom. A když člověku není dobře, tak moc radosti
neprojevuje. Nikam jsem nechodila, ani bych to asi nezvládla vzhledem k tomu,
že se mi špatně dýchalo a připadala jsem si, jako kdyby mě přejel náklaďák
několikrát sem a zase tam. Pořád se z toho ještě vzpamatovávám. Myslela
jsem na maminku, která vždycky seděla u mojí postele, když jsem byla
nemocná, vařila mi čaj, pohladila mě pokaždé, když se na mě přišla podívat
a pokud se mi ulevilo, hrávala se mnou nějakou hru. Nejradši jsem měla žolíky.

Myslím často na lidi, kteří mě obklopovali a obklopují. Na to, jak se naše životy
provázaly, jak jsme schopní spolu komunikovat a nebo co jsme prožili. Nevím,
kolik z vás bude teď sdílet moje pocity, ale přestože mám přátele, rodinu, i když
žiju celkem poklidným životem, mám internet, kde si můžu kdykoliv cokoliv
vyhledat a s kýmkoliv si psát, tak se někdy cítím neskutečně osamělá. Není
to tím, že bych byla nějak náročná ve vztazích, ale je to způsobeno tím, že si
připadám "jiná", než ostatní. Jiná v tom, že v určitých názorech a situacích lidem
nerozumím. Obracím se často na Boha a ptám se ho: "Proč mám pochybnosti,
zda jsou některé věci skutečně takové, jak je jejich interpreti předkládají? Proč
se bojím lidem věřit, že jejich úmysl je čistý jako sklo, když to někomu druhému
ublíží?"
Nedavno jsem slyšela názor, že jsme se jako lidé Bohu moc nepovedli. Vidím
v duchu kreslený film Stvoření světa, kde Bůh utvořil z hlíny Adama a vdechl
mu život. Pak z jeho žebra stvořil Evu, aby nebyl Adam sám a dostal tak šanci
se množit. A hned první dva lidé, kteří vznikli Božím tvořením, udělali obrovskou
chybu, za kterou platíme všichni a budeme platit po věky věků: porušili Boží
zákaz. Tedy vlastně Eva, která podlehla hezkým slovíčkům úlisného hada, dala
se přemluvit, aby utrhla jablko ze stromu poznání. Zakázané ovoce.
Kolikrát je člověk pokoušen nějakou myšlenkou chtít udělat něco a neuvědomí si,
zda to bude k prospěchu všech nebo zda to bude jen k jeho prospěchu. Někteří
lidé z jeho okolí na to doplatí. A co je ještě horší: žádá ostatní, aby se za tu
požadovanou věc modlili. Oni v dobré víře, že je to věc prospěšná a dobrá, mohou
svoje přímluvné modlitby nasměrovat podle přání toho člověka. Vůbec nemohou
tušit, že tím mohou někomu ublížit.
Možná se tak někdy chováme všichni, že si přejeme něco, co bychom moc
chtěli a vůbec nás nenapadne, že tím můžeme někomu jinému udělat problémy.
Taky se modlím za věci, které bych chtěla a vůbec mě nenapadá, že se to třeba
týká lidí, kteří jsou jiného, nebo i opačného názoru. Všechno je určitě věcí osobní.
Každý názor je relativní.
Moc bych si přála, aby modlitba pomáhala především k uzdravování nemocných,
protože to je jistě přání každého. Abychom byli zdraví, silní, podporovali jeden
druhého v Kristu Ježíši. Abychom se modlili za spokojený domov, za dobrou
práci, za lepší vztahy, prostě za vše prospěšné pro všechny. A Bůh nám při
tom pomáhej.
Jakubova epištola, kap. 5, 13-16
Snáší někdo z vás útrapy? Ať se modlí. Je někdo dobré mysli? Ať zpívá
chvály.
Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí
a pomažou ho olejem v Pánově jménu.
Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil
hříchů, bude mu odpuštěno.
Vyznávejte jedni druhým svá provinění a modlete se jedni za druhé, abyste
byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama