Je to asi třičtvrtě roku, co jsem se rozhodla dát do pořádku známky,
které mi zůstaly po tatínkovi. Byly sesypány v krabici, takže jsem se
snažila je roztřídit a popř. založit podle roků a vytvořit i série. Nikdy jsem
netušila, jak je to zajímavé. Že je v tom i kus historie, protože většina
známek je vydána u příležitosti nějakého výročí nebo významné události.
Chtěla jsem si něco přečíst o historii nejvzácnější známky, "Modrého Mauritia",
kterou bohužel nevlastním. Známka byla vytištěna 20.září 1847 ve velmi malém
množství ( 500 ks). Byla první známkou britské říše použitou mimo Británii.
Chtěla bych se s vámi podělit o velmi smutný příběh jednoho českého sběratele,
který zřejmě jako jediný v Čechách tuto známku ve své sbírce vlastnil.
Píše se rok 1939 a začala válka. Hořický advokát dr. Rudolf Brunner
byl vášnivým filatelistou. Sbíral všechny možné známky a vlastnil i Modrého
Maurítia. Protože hrozilo nebezpečí, že bude jako Žid zatčen, zašil tři
své nejhezčí známky do podšívky kabátu v naději, že by ho mohly zachránit.
Samozřejmě byl mezi nimi i Modrý Mauritius. Dr. Brunner skončil
v koncentračním táboře Buchenwald. Zemřel 20. prosince 1939.
V koncentračních táborech byly lidem odebírány osobní věci včetně svršků.
Část oděvů byla posílána do vetešnických krámků v Berlíně. Nyní se dá
spekulovat pouze o dvou variantách: buď byl kabát ve vetešnictví koupen
a při možném přešívání byly známky objeveny, nebo byl v táboře zničen a tím
historie této známky končí.
Smutné, že? Když člověk doufá v milost, ale od lidí se jí nedočká. Mnoho rodin
ztratilo život v koncentračních táborech. Všechny příběhy jsou smutné. Chtěla
jsem jen vzpomenout na jednoho člověka - filatelistu, o kterém jsem četla.
Záchrana života byla jeho velkou touhou. Nikomu se nechce umírat za něčí
chamtivost a moc. Ale to nebyla jen druhá světová válka. Války vůbec jsou
odporné. Většinou v nich padnou obyčejní lidé. Páni se vždy schovají do úkrytů
a čekají, jak to dopadne.
Ale v koncentračních táborech byli lidé zabíjeni bez boje, kvůli své rase (to je
odporné slovo ve spojení s člověkem). Kde se vůbec vzala ta myšlenka, že někdo
je méněcenný, protože je z jiného národa? Když šel Ježíš na smrt ukřižováním,
věděl, že tuto oběť podstupuje za vykoupení všech lidí, Bůh nerozlišoval, zda
obětuje Ježíše jen za určitý národ. Věděl ale jistě, co bude dál. Že budou
někteří válečníci drancovat země "ve jménu Boha".
Doufám, že žádná světová válka už nikdy nebude. Byl by to konec lidstva.