Už je to pár let, co jsem napsala tenhle text. Aniž bych si uvědomila, jak jsme
někdy bezmocní a zranitelní. Ale i to, že nikdy nejsme sami, že máme velké
štěstí, protože nás má rád Bůh.
Nemám smělost hrdinů,
neznám pózy zbytečné,
prožívám spíš ve stínu
smutné chvíle skutečné.
Nemám vlasy samý lesk,
nemám jiskru v pohledu,
o víru se opírám,
jak jen nejlíp dovedu.
Jedno jen si můžu nejvíc přát,
jedno jen - aby mě Bůh měl rád.
A když nevím kudy kam,
za svým Pánem utíkám
ve všech vroucích modlitbách,
které denně odříkám.
I když žiju na zemi,
náš Pán je mé zázemí
a když úzkost v srdci mám,
pak chrání mě Král sám.
Jedno jen si můžu nejvíc přát,
jedno jen - aby mě Bůh měl rád.