Kniha Přísloví, kapitola 22: 16
16. Kdo utiskuje nuzné, aby se obohatil, kdo rozdává bohatým, skončí
v chudobě. (Slova mudrců)
Kniha Přísloví, kapitola 29: 2, 4, 7, 16
2. Z rozmachu spravedlivých má lid radost, když vládnou darebáci,
národ naříká.
............
4. Skrze právo spravuje král zemi, zvyšuje-li však daně, pak ji pustoší.
............
7. Spravedlivý zná práva nuzných, darebák nerozumí, nechce znát.
...........
16. Rozmach darebáků znamená rozmach hříchu, spravedliví však spatří
jejich pád.
Zalévá mě pocit smutku, hořkosti a lítosti, že se tento stát nedokláže se ctí
postarat o potřebné. O staré lidi, o nemocné, o postižené. Že se ve společnosti
uhnízdila myšlenka, jak jsou staří lidé na obtíž a že vysávají ze státu akorát
peníze. Dokonce jsem slyšela o tom, že by se důchody měly zmrazit. Pomáhej
nám Bůh.
Naopak mi připadá nesprávné financovat nemakačenky a tím je v jejich způsobu
života podporovat. Nemyslím tím ty, kteří by pracovat chtěli, ale práci sehnat
nemohou. Myslím tím ty, kteří si zvykli na vydatné sociální dávky, nikdy nedělali,
nikdy dělat nebudou a jen náš stát vysávají.
Představte si velkou rodinu, kde většina členů chodí do práce, peníze, které
vydělají, dávají do společné kasy, je v té rodině i důchodce, který přispívá
svým důchodem na chod domácnosti, jsou tady i děti, které naopak potřebují
zaopatřit. A pak je tu jeden člen: říkejme mu darmožrout. Nejen, že ničím
nepřispívá, ale odčerpává finance, ničím nepomáhá, rozhazuje peníze pouze
za své potřeby, záliby, hospodaří s penězi, které mu nebyly určeny a které
mají sloužit potřebám celé rodiny: musí se zaplatit náklady na bydlení, musí se
nakoupit jídlo, dětem potřeby do školy atd. Ale darmožroutovi je to úplně jedno,
jde mu jen a jen o to, aby uspokojil potřeby své a popř. svých kamarádíčků. A jeho
potřeby jsou čím dál tím větší, až se stane, že na ostatní členy rodiny nezbyde
skoro nic. Taková rodina se musí kvůli darmožroutovi zadlužit. Sice se ho bez
úspěchu snaží přesvědčit, aby se také snažil něco pro rodinu udělat, ale on si
zvykl na bezpracný a pohodlný způsob života. Nic mu nechybí, jak se říká "pečení
holubi mu létají sami do huby". Co udělat s takovým darmožroutem?
Nejsem natolik studovaná, abych rozuměla ekonomice, politice, sociálním
věcem. Mám jen selský rozum, ale ten mi bohatě stačí na to, abych viděla, jak
je naše milovaná země drancována. Jak je to asi těžké pro rodiny s dětmi, kde
jeden z rodičů ztratí práci, jak je to těžké pro lidi, kteří se zadluží a přijdou
podvodnými smlouvami o střechu nad hlavou. Zajímá tohle vůbec někoho? Je
snad někdo, kdo by se vzchopil, lidově řečeno "praštil" do stolu a řekl: "Už toho
bylo dost. Na naše rozhodnutí je odkázán celý národ, tak se musíme snažit,
aby jsme se dostali z krize, aby vše fungovalo tak, jak má."
Je vůbec nějaké východisko?