http://jolany.blog.cz/ cs <div><br /></div><div>Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,</div><div>jen nevidět, jak žebrá poctivec,</div><div>jak pýchou dme se pouhý parazit,</div><div>jak pokřiví se každá čistá věc,</div><div>jak trapně září pozlátko všech poct,</div><div>jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,</div><div>jak sprostota se sápe na slušnost,</div><div>jak blbost na schopné si bere bič,</div><div>jak umění je pořád služkou mocných,</div><div>jak hloupost zpupně chytrým poroučí,</div><div>jak prostá pravda je všem prostě pro smích,</div><div>jak zlo se dobru chechtá do očí.</div><div><br /></div><div>Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,</div><div>jen nemuset tu tebe zanechat.</div><div><br /></div><div>(přeložil Martin Hilský)</div> http://jolany.blog.cz/1204/william-shakespeare-sonet-66 http://jolany.blog.cz/1204/william-shakespeare-sonet-66 Fri, 13 Apr 2012 21:25:09 +0200 <div><br /></div><div>Každý má svá trápení, ať už se to týká zdraví, rodiny, bydlení, hospodaření</div><div><br /></div><div>s penězi, práce atd. Proto se ráda dívám na zahraniční pořad "Vítejte doma",</div><div><br /></div><div>kde se parta nadšených lidí snaží pomoci rodinám, které jsou potřebné (např.</div><div><br /></div><div>rodiny, které přišly o domov při záplavě, požáru, mají otřesné životní podmínky,</div><div><br /></div><div>členové rodiny jsou nemocní, ochrnutí apod.).</div><div><br /></div><hr /><div>Minulý týden byla první část příběhu, při kterém jsem si uvědomila, jak jsou</div><div><br /></div><div>mé starosti malicherné. Táta od rodiny, voják, mariňák, přišel v Afghanistanu</div><div><br /></div><div>o nohu, když jejich auto najelo na minu. Manželka to neunesla, rozvedla</div><div><br /></div><div>se s ním a nechala mu na starost čtyři děti! Nejstarší holčičce bylo v době</div><div><br /></div><div>natáčení pořadu devět let. Jejich táta se naučil chodit s titanovou protézou</div><div><br /></div><div>a ta nejstarší holčička se zase naučila starat se o domácnost. Jejich dům</div><div><br /></div><div>byl v zoufalém stavu. nebylo možné ani do některých místností projet</div><div><br /></div><div>na invalidním vozílu.</div><div><br /></div><div>Pořád jsou věci, které jsou neuchopitelné a mohou každou chvíli změnit náš</div><div><br /></div><div>život. Není to jen zdraví. Je to víra, láska, nenávist, závist, naděje, ale také</div><div><br /></div><div>odpovědnost každého z nás. Každý se bude jednou zodpovídat před tím</div><div><br /></div><div>Nejvyššším ze svého života, ze svého chování, ze svého vztahu k bližním.</div><div><br /></div><div>Není na zemi člověk, který by mohl říct: u mě je všechno v pořádku, já jsem</div><div><br /></div><div>se nikdy k nikomu nezachoval špatně. Každý má nějaký vroubek nebo špatné</div><div><br /></div><div>svědomí. Nikdo není tak čistý, aby mohl říci, že nikdy nikomu neublížil. Aspoň</div><div><br /></div><div>je to lidské přiznat vinu. Pomodlit se a poprosit Boha za odpuštění. Znala jsem</div><div><br /></div><div>věřícího člověka, který se snažil "dělat dobré skutky, aby se tím vykoupil</div><div><br /></div><div>z těch špatných". Ale možná jsem už o tom kdysi psala. A když jsem se ho</div><div><br /></div><div>zeptala, proč dělá ty špatné, tak nevěděl.</div><div><br /></div><div>Jsou lidé uzavření do svých ulit, protože je svět zklamal. A protože je zklamalo</div><div><br /></div><div>i nějaké křesťanské společenství, nějaký sbor, protože je zklamal nějaký</div><div><br /></div><div>křesťan. Ale stále věří v Krista Ježíše, stále věří v Boha. Považuji se za jednoho</div><div><br /></div><div>z nich. A mám i takové přátele. Skalní křesťany, kteří stále věří v Boha, mají</div><div><br /></div><div>z něho respekt, cítí k němu nesmírnou úctu, rádi čtou Biblické příběhy a ještě</div><div><br /></div><div>raději si o Bohu povídají. Jsem za ně vděčná. Je to pro člověka dar od Boha mít</div><div><br /></div><div>takové přátele.</div> http://jolany.blog.cz/1203/to-co-rukou-neuchopis http://jolany.blog.cz/1203/to-co-rukou-neuchopis Fri, 30 Mar 2012 12:18:38 +0200 <div>Kniha Přísloví, kapitola 22: 16</div><div>16. Kdo utiskuje nuzné, aby se obohatil, kdo rozdává bohatým, skončí</div><div>v chudobě. (Slova mudrců)</div><div>Kniha Přísloví, kapitola 29: 2, 4, 7, 16</div><div>2. Z rozmachu spravedlivých má lid radost, když vládnou darebáci,</div><div>národ naříká.</div><div>............</div><div>4. Skrze právo spravuje král zemi, zvyšuje-li však daně, pak ji pustoší.</div><div>............</div><div>7. Spravedlivý zná práva nuzných, darebák nerozumí, nechce znát.</div><div>...........</div><div>16. Rozmach darebáků znamená rozmach hříchu, spravedliví však spatří</div><div>jejich pád.</div><div><br /></div><div>Zalévá mě pocit smutku, hořkosti a lítosti, že se tento stát nedokláže se ctí</div><div>postarat o potřebné. O staré lidi, o nemocné, o postižené. Že se ve společnosti</div><div>uhnízdila myšlenka, jak jsou staří lidé na obtíž a že vysávají ze státu akorát</div><div>peníze. Dokonce jsem slyšela o tom, že by se důchody měly zmrazit. Pomáhej</div><div>nám Bůh.</div><div>Naopak mi připadá nesprávné financovat nemakačenky a tím je v jejich způsobu</div><div>života podporovat. Nemyslím tím ty, kteří by pracovat chtěli, ale práci sehnat</div><div>nemohou. Myslím tím ty, kteří si zvykli na vydatné sociální dávky, nikdy nedělali,</div><div>nikdy dělat nebudou a jen náš stát vysávají.</div><div>Představte si velkou rodinu, kde většina členů chodí do práce, peníze, které</div><div>vydělají, dávají do společné kasy, je v té rodině i důchodce, který přispívá</div><div>svým důchodem na chod domácnosti, jsou tady i děti, které naopak potřebují</div><div>zaopatřit. A pak je tu jeden člen: říkejme mu darmožrout. Nejen, že ničím</div><div>nepřispívá, ale odčerpává finance, ničím nepomáhá, rozhazuje peníze pouze</div><div>za své potřeby, záliby, hospodaří s penězi, které mu nebyly určeny a které</div><div>mají sloužit potřebám celé rodiny: musí se zaplatit náklady na bydlení, musí se</div><div>nakoupit jídlo, dětem potřeby do školy atd. Ale darmožroutovi je to úplně jedno,</div><div>jde mu jen a jen o to, aby uspokojil potřeby své a popř. svých kamarádíčků. A jeho</div><div>potřeby jsou čím dál tím větší, až se stane, že na ostatní členy rodiny nezbyde</div><div>skoro nic. Taková rodina se musí kvůli darmožroutovi zadlužit. Sice se ho bez</div><div>úspěchu snaží přesvědčit, aby se také snažil něco pro rodinu udělat, ale on si</div><div>zvykl na bezpracný a pohodlný způsob života. Nic mu nechybí, jak se říká "pečení</div><div>holubi mu létají sami do huby". Co udělat s takovým darmožroutem?</div><div>Nejsem natolik studovaná, abych rozuměla ekonomice, politice, sociálním</div><div>věcem. Mám jen selský rozum, ale ten mi bohatě stačí na to, abych viděla, jak</div><div>je naše milovaná země drancována. Jak je to asi těžké pro rodiny s dětmi, kde</div><div>jeden z rodičů ztratí práci, jak je to těžké pro lidi, kteří se zadluží a přijdou</div><div>podvodnými smlouvami o střechu nad hlavou. Zajímá tohle vůbec někoho? Je</div><div>snad někdo, kdo by se vzchopil, lidově řečeno "praštil" do stolu a řekl: "Už toho</div><div>bylo dost. Na naše rozhodnutí je odkázán celý národ, tak se musíme snažit,</div><div>aby jsme se dostali z krize, aby vše fungovalo tak, jak má."</div><div>Je vůbec nějaké východisko?</div> http://jolany.blog.cz/1201/pomahej-nam-buh http://jolany.blog.cz/1201/pomahej-nam-buh Sat, 21 Jan 2012 22:42:47 +0100 <div>Docela by mě zajímalo, zda jsou někteří lékaři finančně zainteresovaní</div><div>na předepisování některých léků. Mně totiž jedna lékařka stále předepisovala</div><div>určitý lék. Pokaždé jsem ho musela po nějakém čase vysadit, protože mi</div><div>po něm nebylo dobře (beru krom toho i jiné léky, o čemž byla lékařka dobře</div><div>informována a zřejmě mi problémy způsobila kombinace všech léků dohromady).</div><div>Poslední má návštěva u ní vyústila jejím odmítavým postojem ke mně, kdy mi</div><div>napsala, že nechci užívat předepsané léky a proto mě předává do péče obvodní</div><div>lékařky. Připadala jsem si v tu chvíli jako pokusný králík, který odmítl brát jí</div><div>doporučený lék a proto byl z ordinace vypuzen. Zaráželo mě, že mi nepředepsala</div><div>něco jiného, ale protože už tam nechodím, tak jsem se tím přestala zabývat.</div><div>Až dnes jsem si na internetu přečetla, že prý má tento lék víc nežádoucích</div><div>účinků, než se předpokládalo. Proto je mi záhadou, proč mi byl neustále</div><div>předepisován, napadlo mě, že za tím musela být zřejmě finanční zainteresovanost</div><div>oné lékařky na doporučování tohoto léku. A já si bláhově myslela, že jí jde o mé</div><div>zdraví. Cha cha - tůdle nudle! Velmi pozoruhodná je další věc: když mi jiná lékařka</div><div>nechala dělat laboratorní testy, tak mi řekla, že při mých výsledcích nemusím</div><div>zatím nic brát, že to není tak akutní. Tak - a proč do mě ta původní lékařka cpala</div><div>léky s nežádoucími vedlejšími účinky, když věděla, že je mi po nich špatně?</div><div>Hippokrate, Hippokrate, co má dělat obyčejný český pacient?</div><div>(Hippokrates je pokládán za otce medicíny a nejslavnějšího lékaře</div><div>antického starověku). Hippokratovu přísahu skládají lékaři při zakončení studia.</div><div><br /></div><div>Hippokratova přísaha - původní text</div><div>Přísahám a volám Apollona lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny</div><div>bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností</div><div>a dle svého svědomí dodržovat.</div><div>Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů</div><div>a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu</div><div>ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři.</div><div>Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma</div><div>a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené</div><div>a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními</div><div>radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.</div><div>Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých</div><div>schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by</div><div>nebylo správné.</div><div>Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal</div><div>a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k</div><div>vyhnání plodu.</div><div>Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění.</div><div>Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám</div><div>mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.</div><div>Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného,</div><div>zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám</div><div>pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo</div><div>svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím</div><div>a uchovám v tajnosti.</div><div>Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění</div><div>skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy.</div><div>Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.</div> http://jolany.blog.cz/1201/co-tomu-rikas-hippokrate http://jolany.blog.cz/1201/co-tomu-rikas-hippokrate Tue, 17 Jan 2012 13:17:42 +0100 <div><br /></div><div>Ten rok ale rychle uběhl! Pozítří je zase Silvestra.Tak jsem zvědavá, co mi</div><div><br /></div><div>přinese rok příští. Protože život na tomto Božím světě je plný zážitků, nejen</div><div><br /></div><div>hezkých a radostných, ale i menších či větších průšvihů nebo nedorozumění,</div><div><br /></div><div>tak jsem se rozhodla udělat ze svého blogu takový deníček(spíš občasníček),</div><div><br /></div><div>kdy se budu svěřovat s tím, co mě pobavilo a nebo potrápilo. A jelikož mi náš</div><div><br /></div><div>nebeský tatínek v poslední době dopřál zlepšení zdraví, tak se sluší a patří</div><div><br /></div><div>mně jako řádnému Božímu dítěti, abych mu za to poděkovala. A největší dík</div><div><br /></div><div>mu patří za oběť syna Ježíše Krista.</div><div><br /></div><hr /><div>Chtěla bych všem popřát v příštím roce hlavně zdraví, i když mi tuhle jedna</div><div><br /></div><div>paní v obchodě povídala, že by si lidé měli přát hlavně štěstí, protože na Titaniku</div><div><br /></div><div>byli zdraví všichni. Ale pro mě je to zdraví velmi důležité. Protože pokud člověka</div><div><br /></div><div>nesužují bolesti nebo nějaké jiné tělesné neduhy, tak snáší i ostatní strasti</div><div><br /></div><div>života mnohem lépe.</div><div><br /></div><div>Doufám, že se v příštím roce nesetkám s lidmi nepříjemnými, sebestřednými,</div><div><br /></div><div>arogantními, protože i takových je mezi námi hodně. Vztahy mezi lidmi jsou</div><div><br /></div><div>čím dál horší, a co je nejhorší, to je lidská lhostejnost. Dostala jsem včera</div><div><br /></div><div>krásnou přílohu mailu, jmenovala se "Milovat bez podmínek",u které mě až</div><div><br /></div><div>zamrazilo, jak je pravdivá. V té příloze se jednalo asi o toto: syn, který se vrátil</div><div><br /></div><div>z války, volal svým rodičům, že by rád přivedl svého kamaráda, který přišel</div><div><br /></div><div>ve válce o ruku a o nohu, aby s nimi žil a aby se o něho postarali. Rodiče to</div><div><br /></div><div>odmítli, že mají svůj styl života a nebudou se přece obtěžovat staráním</div><div><br /></div><div>o zmrzačeného kamaráda svého syna. Syn telefon položil a už víc se jim</div><div><br /></div><div>neozval. Za pár dní dostali zprávu od policie, že jejich syn spáchal sebevraždu.</div><div><br /></div><div>To on přišel o ruku a o nohu, muselo pro něho být hrozné, když zjistil, že by pro</div><div><br /></div><div>své rodiče byl jako mrzák přítěží. Na konci tohoto příběhu je věta: je jednoduché</div><div><br /></div><div>milovat krásné a veselé lidi, ale nemáme rádi ty, kteří by nás mohli v něčem</div><div><br /></div><div>obtěžovat a nebo nám bránili v našem pohodlí.</div><div><br /></div><div>Proto chci všem ještě popřát, aby je v příštím roce potkaly jen samé příjemné</div><div><br /></div><div>věci, které by jejich život obohatily a pokud se stane, že přijdou chvíle smutné</div><div><br /></div><div>a nepříjemné, spoléhejte na našeho Pána, který vám může všem být oporou</div><div><br /></div><div>i v těch chvílích nejtěžších.</div><div>Pr. 3, 1-12</div><div><br /></div><div>1 Nezapomeň, co jsem tě učil, synu, v srdci opatruj, co jsem ti přikázal.</div><div><br /></div><div>2 Dlouhé dny, léta života ti to přidá, zajistí ti to klid a mír.</div><div><br /></div><div>3 Láska a věrnost ať tě neopouští, připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce!</div><div><br /></div><div>4 Přízně a uznání tehdy dojdeš před zrakem Božím i před lidmi.</div><div><br /></div><div>Důvěřuj Hospodinu</div><div><br /></div><div>5 Důvěřuj Hospodinu vším srdcem, nelpi na vlastním názoru.</div><div><br /></div><div>6 Na každém kroku jej stále poznávej, on sám pak tvé stezky napřímí.</div><div><br /></div><div>7 Sám sebe za moudrého neměj, Hospodina cti a zlu se vyhýbej!</div><div><br /></div><div>8 To tvému tělu přinese zdraví, to dodá svěžesti kostem tvým.</div><div><br /></div><div>9 Uctívej Hospodina vším, co ti patří, tím nejlepším ze vší své úrody.</div><div><br /></div><div>10 Tvé stodoly potom naplní zrní, tvé sklepy budou vínem oplývat.</div><div><br /></div><div>11 Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když napravuje tě, nezoufej.</div><div><br /></div><div>12 Koho miluje Hospodin, toho kárá, jak otec syna, jehož si oblíbil.</div> http://jolany.blog.cz/1112/na-tom-bozim-svete http://jolany.blog.cz/1112/na-tom-bozim-svete Thu, 29 Dec 2011 11:54:14 +0100 <div><br /></div><div>Už je to pár let, co jsem napsala tenhle text. Aniž bych si uvědomila, jak jsme</div><div><br /></div><div>někdy bezmocní a zranitelní. Ale i to, že nikdy nejsme sami, že máme velké</div><div><br /></div><div>štěstí, protože nás má rád Bůh.</div><div><br /></div><hr /><div>Nemám smělost hrdinů,</div><div><br /></div><div>neznám pózy zbytečné,</div><div><br /></div><div>prožívám spíš ve stínu</div><div><br /></div><div>smutné chvíle skutečné.</div><div><br /></div><div>Nemám vlasy samý lesk,</div><div><br /></div><div>nemám jiskru v pohledu,</div><div><br /></div><div>o víru se opírám,</div><div><br /></div><div>jak jen nejlíp dovedu.</div><div><br /></div><div>Jedno jen si můžu nejvíc přát,</div><div><br /></div><div>jedno jen - aby mě Bůh měl rád.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>A když nevím kudy kam,</div><div><br /></div><div>za svým Pánem utíkám</div><div><br /></div><div>ve všech vroucích modlitbách,</div><div><br /></div><div>které denně odříkám.</div><div><br /></div><div>I když žiju na zemi,</div><div><br /></div><div>náš Pán je mé zázemí</div><div><br /></div><div>a když úzkost v srdci mám,</div><div><br /></div><div>pak chrání mě Král sám.</div><div><br /></div><div>Jedno jen si můžu nejvíc přát,</div><div><br /></div><div style="text-align:left">jedno jen - aby mě Bůh měl rád.</div> http://jolany.blog.cz/1111/aby-nas-buh-mel-rad http://jolany.blog.cz/1111/aby-nas-buh-mel-rad Thu, 10 Nov 2011 14:55:50 +0100 <div><br /></div><div>Život - to jsou setkání a rozchody. Ty rozchody jsou smutnější, protože člověk</div><div><br /></div><div>vždy někoho a něco opouští. Já opouštím lidi, které mám ráda, ale naše</div><div><br /></div><div>názory se rozcházejí.</div><div><br /></div><hr /><div>Vrátím se o pár let zpátky. Stojím na molu. Na tuto chvíli jsem dlouho čekala,</div><div><br /></div><div>i když jsem se obávala toho, jestli vůbec mezi křesťany patřím. Je to jakoby</div><div><br /></div><div>jsem si sundala závoj z očí, jakoby jsem najednou otevřela okno, které zakrývala</div><div><br /></div><div>nepropustná okenice a do mého života začalo svítit slunce. Je to jakoby slepý</div><div><br /></div><div>prohlédl, hluchý začal slyšet, němý mluvit. Držím v ruce lístek a přede mnou je</div><div><br /></div><div>vysněná loď, na které jsou mí potenciální přátelé, bratři a sestry. Tato loď by mě</div><div><br /></div><div>měla nést směrem, kterým touží jít každý křesťan: směrem k našemu nebeskému</div><div><br /></div><div>Otci, k Bohu.</div><div><br /></div><div>Uplynulo několik let a já se smutkem tuto loď opouštím. Vše, co člověk zažívá,</div><div><br /></div><div>je relativní. Proto bych se chtěla zdržet jednostranného komentáře a budu se</div><div><br /></div><div>snažit vidět vše objektivně. I když v cestě za Bohem budu pokračovat, ale na</div><div><br /></div><div>této lodi už to bohužel nebude.</div><div><br /></div><div>Na začátku cesty vidí člověk spoustu nových věcí, seznamuje se se spoustou</div><div><br /></div><div>lidí, kteří sdílejí jeho pocity a on zase sdílí pocity jejich. Ví, že ta cesta nebude</div><div><br /></div><div>lehlá, ale že posádka udělá vše pro to, abychom pluli bez větších karambolů.</div><div><br /></div><div>Protože ta loď pluje pod vlajkou našeho Pána Ježíše Krista a řídí ji sám Bůh.</div><div><br /></div><div>Tedy vlastně: řídí ji lidé, kteří jsou pověřeni, aby své bratry a sestry vedli stále</div><div><br /></div><div>blíž a blíž k našemu Bohu. A tak se naloďuji v euforii, že mě nic lepšího na mé</div><div><br /></div><div>(občas strastiplné) cestě životem nemohlo potkat.</div><div><br /></div><div>Člověk si nemá dělat iluze, protože nic není ideální, v žádném případě ani já</div><div><br /></div><div>nejsem ideální křesťanka. A to platí zřejmě pro všechny. Čím víc se upínáme</div><div><br /></div><div>na Boha, tím víc dáváme důvod tomu zlému, aby nás sváděl, aby nám našeptával.</div><div><br /></div><div>Jsou dny, kdy si v duchu přehrávám nějaké situace, ale asi to dělají všichni lidé.</div><div><br /></div><div>Nejen křesťané. Přehrávám si chvíle, které mě nesmírně dojaly a které se zapsaly</div><div><br /></div><div>do mé mysli tak, že je nemohu, ale ani nechci, vytěsnit. Takže tento článek je</div><div><br /></div><div>pravděpodobně poslední, který píšu ještě jako členka křesťanského společenství.</div><div><br /></div><div>Jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jejich konání a nebo názor je ta jediná</div><div><br /></div><div>a správná věc. Že je to "to pravé ořechové". A pokud má někdo jiný názor, vždy</div><div><br /></div><div>mají své zdůvodnění a svou pravdu. A když člověk pochybuje, okamžitě jsou</div><div><br /></div><div>v opozici. I já se tak někdy chovám. Jenže za mnou nestojí další lidé, ale jsem</div><div><br /></div><div>jen samojediná jako ta kapička v člověčím moři. Já strašně toužím jít vstříct</div><div><br /></div><div>našemu Pánovi, stále se přibližovat, ale pokorně a klidně, bez velkých emocí</div><div><br /></div><div>a bez útoků na toho zlého. Protože je jenom v Boží moci udržet zuřící šelmu</div><div><br /></div><div>na řetězu. Nechci provokovat, chci se modlit a přimlouvat, být před Bohem</div><div><br /></div><div>pokorná. Toť můj názor. Možná, že některým lidem přijdu zbabělá, ale boj by</div><div>měl být záležitostí a výsadou Boha. Neboť jemu jsme podřízeni na této zemi.</div> http://jolany.blog.cz/1110/s-laskou-a-pokorou http://jolany.blog.cz/1110/s-laskou-a-pokorou Sun, 30 Oct 2011 21:14:56 +0100 <div><br /></div><div>Včera bylo 10. výročí úmrtí mého syna. Chtěla bych poprosit všechny, kdo</div><div><br /></div><div>ho znali, aby mu se mnou věnovali tichou vzpomínku.</div><div><br /></div><hr /><div>Přesně na den před deseti lety, když jsem se 30.9. probudila, věděla jsem</div><div><br /></div><div>tu krutou pravdu: že jsem najednou bezmocná proti smrti, že můj život už nikdy</div><div><br /></div><div>nebude takový, jako doposud. Také jsem měla velmi smutnou povinnost: oznámit</div><div><br /></div><div>svým rodičům, že jejich vnuk opustil tenhle svět při tragické dopravní nehodě.</div><div><br /></div><div>Změnil se mi život, proto píšu tento článek, jsem úplně jiný člověk. Nenávratně</div><div><br /></div><div>jsem ztratila část svého života, část své rodiny. Už nikdy od té doby nebylo</div><div><br /></div><div>nic tak, jak by to mělo být. A také už nic nikdy takové nebude. Pořád je jedno</div><div><br /></div><div>místo po mém boku prázdné. Měla jsem plány, ano, měla jsem i výhrady</div><div><br /></div><div>k jeho způsobu života, názory, které najednou byly k ničemu, které už neměly</div><div><br /></div><div>žádný smysl.</div><div><br /></div><div>Není den, abych si na něho nevzpomněla. Jako malý byl hodně nemocný,</div><div><br /></div><div>některé třídy jsme společnými silami zvládali skoro dálkově. Paní učitelka mi</div><div><br /></div><div>ve škole vysvětlila učivo a já se pak snažila vysvětlit to zase doma jemu.</div><div><br /></div><div>Bylo to složité, ale díky tomu jsme to společně zvládli.</div><div><br /></div><div>Teď už je to všechno jako sen. Je to jako život mezi dvěma světy: tím, co bylo,</div><div><br /></div><div>a tím, co je. A není návratu. Zbydou fotky, pár věcí na památku, urna s popelem</div><div><br /></div><div>v kolumbariu a - prázdno. Jako nějaká konečná stanice.</div><div><br /></div><div>Jednou mi jeden bezcitný známý řekl: ty si všechno moc bereš. Idiot! Já jen</div><div><br /></div><div>doufám a z celého srdce si moc přeji, aby se můj syn skutečně "dotkl hvězd".</div><div><br /></div><div>Tak, jako to napsal ve své písničce.</div><div><br /></div><div>" Jen jednou se dotkneš hvězd, jen jednou odletíš, až se ti srdce zastaví,</div><div><br /></div><div>až zkamení ti tvář. Jen jedno máme stejné: tenhle svět nám nepatří. A pak tvé</div><div><br /></div><div>oči spatří tu nejkrásnější zář: zář lásky, kterou dal ti Bůh, ať můžeš věčně žít</div><div><br /></div><div>se všemi tam v nebi.</div><div><br /></div><div>Až pak poletíš a uslyšíš zvony, co zvou tě do nebe a rozesmějou tvář, ty přidáš</div><div><br /></div><div>se k nim a odletíš s nimi a pak tvé oči spatří tu nejkrásnější zář: zář lásky, kterou</div><div><br /></div><div>dal ti Bůh, ať můžeš věčně žít se všemi tam v nebi." (Jiří Vavřina ml.)</div> http://jolany.blog.cz/1109/tam-v-nebi http://jolany.blog.cz/1109/tam-v-nebi Fri, 30 Sep 2011 13:32:51 +0200 <div><br /></div><div>Je to asi třičtvrtě roku, co jsem se rozhodla dát do pořádku známky,</div><div><br /></div><div>které mi zůstaly po tatínkovi. Byly sesypány v krabici, takže jsem se</div><div><br /></div><div>snažila je roztřídit a popř. založit podle roků a vytvořit i série. Nikdy jsem</div><div><br /></div><div>netušila, jak je to zajímavé. Že je v tom i kus historie, protože většina</div><div><br /></div><div>známek je vydána u příležitosti nějakého výročí nebo významné události.</div><div><br /></div><hr /><div>Chtěla jsem si něco přečíst o historii nejvzácnější známky, "Modrého Mauritia",</div><div><br /></div><div>kterou bohužel nevlastním. Známka byla vytištěna 20.září 1847 ve velmi malém</div><div><br /></div><div>množství ( 500 ks). Byla první známkou britské říše použitou mimo Británii.</div><div><br /></div><div>Chtěla bych se s vámi podělit o velmi smutný příběh jednoho českého sběratele,</div><div><br /></div><div>který zřejmě jako jediný v Čechách tuto známku ve své sbírce vlastnil.</div><div><br /></div><div>Píše se rok 1939 a začala válka. Hořický advokát dr. Rudolf Brunner</div><div><br /></div><div>byl vášnivým filatelistou. Sbíral všechny možné známky a vlastnil i Modrého</div><div><br /></div><div>Maurítia. Protože hrozilo nebezpečí, že bude jako Žid zatčen, zašil tři</div><div><br /></div><div>své nejhezčí známky do podšívky kabátu v naději, že by ho mohly zachránit.</div><div><br /></div><div>Samozřejmě byl mezi nimi i Modrý Mauritius. Dr. Brunner skončil</div><div><br /></div><div>v koncentračním táboře Buchenwald. Zemřel 20. prosince 1939.</div><div><br /></div><div>V koncentračních táborech byly lidem odebírány osobní věci včetně svršků.</div><div><br /></div><div>Část oděvů byla posílána do vetešnických krámků v Berlíně. Nyní se dá</div><div><br /></div><div>spekulovat pouze o dvou variantách: buď byl kabát ve vetešnictví koupen</div><div><br /></div><div>a při možném přešívání byly známky objeveny, nebo byl v táboře zničen a tím</div><div><br /></div><div>historie této známky končí.</div><div><br /></div><div>Smutné, že? Když člověk doufá v milost, ale od lidí se jí nedočká. Mnoho rodin</div><div><br /></div><div>ztratilo život v koncentračních táborech. Všechny příběhy jsou smutné. Chtěla</div><div><br /></div><div>jsem jen vzpomenout na jednoho člověka - filatelistu, o kterém jsem četla.</div><div><br /></div><div>Záchrana života byla jeho velkou touhou. Nikomu se nechce umírat za něčí</div><div><br /></div><div>chamtivost a moc. Ale to nebyla jen druhá světová válka. Války vůbec jsou</div><div><br /></div><div>odporné. Většinou v nich padnou obyčejní lidé. Páni se vždy schovají do úkrytů</div><div><br /></div><div>a čekají, jak to dopadne.</div><div><br /></div><div>Ale v koncentračních táborech byli lidé zabíjeni bez boje, kvůli své rase (to je</div><div><br /></div><div>odporné slovo ve spojení s člověkem). Kde se vůbec vzala ta myšlenka, že někdo</div><div><br /></div><div>je méněcenný, protože je z jiného národa? Když šel Ježíš na smrt ukřižováním,</div><div><br /></div><div>věděl, že tuto oběť podstupuje za vykoupení všech lidí, Bůh nerozlišoval, zda</div><div><br /></div><div>obětuje Ježíše jen za určitý národ. Věděl ale jistě, co bude dál. Že budou</div><div><br /></div><div>někteří válečníci drancovat země "ve jménu Boha".</div><div><br /></div><div>Doufám, že žádná světová válka už nikdy nebude. Byl by to konec lidstva.</div> http://jolany.blog.cz/1108/smutny-mauritius http://jolany.blog.cz/1108/smutny-mauritius Tue, 30 Aug 2011 19:30:33 +0200 <div><br /></div><div>Cože mi to zase našeptáváš, ty Zlý? Že přece vůbec nevadí, když mám pouze</div><div><br /></div><div>platonický vztah k člověku, který je ještě formálně ženatý? I když ho žena</div><div><br /></div><div>prý sama opustila před mnoha lety, že on přece za to vůbec nemůže? Že on</div><div><br /></div><div>má právo na citový život, jen se ještě rozvést a vše legálně uvést do pořádku?</div><div><br /></div><div>(Haló, beruško Joluško, prober se, tohle není žádná iluze! To je tvrdá realita!</div><div><br /></div><div>To je hřích - těžký hřích!)</div><div><br /></div><hr /><div>Slovíčka, slovíčka, slovíčka! Hezká slovíčka padající na úrodnou a léty vyprahlou</div><div><br /></div><div>půdu. Jak dlouho už jsem neslyšela, že je na mě aspoň trochu něco hezkého!</div><div>Že i když vážím skoro metrák, vlastním dvě brady, otékají mi nohy a vypadávají</div><div>vlasy, tak to přece vůbec nevadí, protože:...................</div><div>Možná jsem teď přehnaně lítostivá, ale to, co tady píšu, zažívá zřejmě hodně</div><div>lidí. Tedy aspoň těch, které znám a se kterými se více či méně přátelím. Jedná</div><div>se ale hlavně o ženy. Jsou muži, kteří na sobě nedávají znát své city, dokonce</div><div>se snad za ně stydí. Jako kdyby nás stvořil Bůh bezcitné a pouze chladné</div><div>a kalkulující. V každém je místečko, které se sevře lítostí, když dojde k nějakému</div><div>podnětu. A kdo říká, že takové místo nemá, tak lže sám sobě.</div><div>Pane Bože, to mám tedy dneska "super" náladu! Přemýšlím, co to způsobilo.</div><div>Nerada bilancuji, nebývá to nic veselého, ale občas se to udělat musí. To aby</div><div>si člověk udělal trochu jasno, aby si udělal takovou uzávěrku a zkusil začít znovu</div><div>a odrazil se od výsledku, ke kterému dospěl. A hlavně: aby si ve svém životě</div><div>zkusil udělat pořádek.</div><div>U mě je to asi nejaktuálnější v oblasti mého duchovního života. Rozhodla jsem se</div><div>s lítostí opustit křesťanské společenství, kde jsem byla registrována téměř čtyři</div><div>roky. Důvodem není nikdo z mých přátel: způsobily to události, které se staly již</div><div>před skoro dvěma lety. A protože ty události, kdy přišel o život mladý člověk,</div><div>nejsou v mé mysli objasněny, užírala mě už dlouhou dobu jedna věc: mám nadále</div><div>zůstávat a nebo mám odejít?( Možná se mě to dotklo právě proto, že jsem sama</div><div>ztratila syna při dopravní nehodě.) I když to nezavinil nikdo z našeho KS, přece</div><div>jen je mi líto, že ten mladý křesťan ukončil svůj život, byl to chytrý, příjemný,</div><div>ale také velmi citově založený mladík. Absolvent vysoké školy, překládal články,</div><div>racionálně uvažující člověk. To, co způsobilo v něm uvnitř ten zhoubný zvrat,</div><div>to už se nikdy nikdo nedozví. Je mi líto mladého života, chytrého a citlivého kluka,</div><div>který měl celý život před sebou. Je mi líto jeho rodiny, jeho nejbližších, kteří to</div><div>stále velmi těžce nesou. Vím, o čem mluvím. Zažívám to sama.</div><div>Hlavní důvod, proč píšu tento článek, je ten, že mě stále překvapují někteří lidé,</div><div>hlavně křesťané. Nikdo by neměl druhé soudit, ale lidé se rozhodnou změnit svůj</div><div>život a soukromí, udělat jasno v tom, co vlastně chtějí. Teď budu asi nepříjemná,</div><div>ale změna se bohužel netýká jen jich a jejich rodinného života. Udělají něco</div><div>nečekaného a je jim naprosto šumafuk, jak to může na jejich bližní a přátele</div><div>zapůsobit. Každý úspěch je pozlátko - to také zažívám na vlastní kůži</div><div>díky svému tatínkovi, který se v minulosti dopustil hříchu a to mě tíží jako balvan.</div><div>Je to pro mne velmi těžké, i když jsem já nic neudělala, tak doplácím na to,</div><div>co udělal kdysi člen mé rodiny. Proto chci oslovit ty lidi, kteří mají rádi své</div><div>blízké, aby si uvědomili, že nějakým nepředloženým chováním, byť bylo třeba</div><div>závislé na práci, financích, úspěchu i lásce, mohou způsobit i druhým lidem velké</div><div>nesnáze v pozdějším životě. A i když by to nebyli věřící a Boží služebníci, může</div><div>se ta jejich činnost vrátit jako bumerang třeba dalším pokolením. Tak, jako se to</div><div>stalo mně. I když jsem křesťanka, i když jsem nenáročný člověk a svého</div><div>tatínka jsem si pro jeho pracovitost vážila a vůbec jsem nevěděla, co se stalo,</div><div>tak jsem dostala od života takovou pecku, že si to málokdo dovede představit.</div><div>Nejhorší v životě je přijít o iluze u lidí, které máme velmi rádi. Jenže - co se stalo,</div><div>nedá se odestát.</div><div>Přála bych si moc, aby všichni lidé na světě pochopili lásku našeho Pána, jeho</div><div>nesmírnou laskavost, jeho schopnost kdykoliv nás vyslechnout a vždy nás milovat.</div><div>Je to ta nejlepší podaná pomocná ruka, jakou v životě máme. Bez víry v našeho</div><div>Pána bych byla úplně ztracená, bez naděje na odpuštění, bez pomoci. A tak</div><div>se modlím a přimlouvám za všechny potřebné.</div><div>1. Janova epištola, kap.1:5-10</div><div><br /></div><div>To je pak to poselství, které jsme slyšeli od něho a oznamujeme vám, že Bůh</div><div><br /></div><div>je světlo a není v něm žádná tma.</div><div><br /></div><div>Řekneme-li, že s ním máme společenství, a chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme</div><div><br /></div><div>pravdu.</div><div><br /></div><div>Chodíme-li však ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou</div><div><br /></div><div>a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu.</div><div><br /></div><div>Řekneme-li, že <em>žádný</em> hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.</div><div><br /></div><div>Vyznáváme-li však své hříchy, <em>Bůh</em> je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil</div><div><br /></div><div>hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti.</div><div><br /></div><div>Řekneme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.</div> http://jolany.blog.cz/1108/ztracene-iluze http://jolany.blog.cz/1108/ztracene-iluze Sun, 07 Aug 2011 21:49:54 +0200 <div>Jak tak denně sleduji televizi a především reklamy, nabývám dojmu,</div><div>že nejdůležitější částí lidského těla je podpaží. Ovšem tedy patřičně voňavé</div><div>a oholené. Nemám nic proti holicímu strojku a kolínské, dokonce jsem docela</div><div>ráda, že nám nikdo nepředvádí jiné oholené orgány. Podpaží mi úplně stačí.</div><div>Občas si na tyhle reklamy vzpomenu, když vystupuji v parném létě z prostředku</div><div>městské hromadné dopravy a stékají po mě kapičky potu.</div><hr /><div>Dívám se, dívám, jak se pořád všichni za něčím plahočíme. Za lepším smetákem,</div><div>za pohodlnější postelí, obíháme supermarkety podle momentální nabídky a slev,</div><div>pořád jsme za něčím v poklusu. Co takhle se na chviličku zastavit a říct si:" Co</div><div>jsem dneska udělala pro někoho jiného? Poslala jsem dnes někomu pozdrav?</div><div>Koupila jsem někomu třeba jen maličký dárek? Pozvala jsem někoho na kávu,</div><div>nebo jen na procházku? Mluvila jsem dneska vůbec s někým jiným, nebo jsem</div><div>pořád rozběhnutá, protože támhle nabízejí levnější maso a na druhém konci</div><div>města zase zeleninu?"</div><div>Na tohle zapomínáme. Na ty lidi kolem. I když k někomu máme připomínky,</div><div>tak musíme hledat odvahu, abychom si to řekli do očí. Není to někdy zrovna</div><div>příjemné jít si s někým něco vyříkat, ale je to třeba. Tak jako je podle jedné</div><div>krásné české pohádky potřeba soli, tak je potřeba, abychom spolu mluvili.</div><div>Když budeme mlčet, nikdy si neřekneme, co k sobě cítíme. Pravda je někdy</div><div>příjemná, jindy méně, ale může se stát, že někdo čeká na to, až ho</div><div>oslovíme a nemá k tomu sám odvahu. Zrovna tak, jako my čekáme, že si</div><div>někdo vzpomene zase na nás.</div><div>A tak je to i s naším vztahem k Bohu. Jak často na něho myslíme? Nebo</div><div>si na něho vzpomeneme, jen když něco potřebujeme? Bůh je s námi pořád.</div><div>Jak často mu děkujeme? Nebo umíme jen chtít? Je to přece přítel! Stydím se,</div><div>že se mé myšlenky zabývají daleko častěji světskými věcmi, než tím, jak</div><div>Bohu prokázat svou oddanost, lásku a vděčnost. Nemohu mu sice koupit</div><div>žádný dárek, tak, jako třeba někomu ze svých blízkých, ale mohu Boha</div><div>oslovit modlitbou, zazpívat mu chválu nebo prostě jen říct: "Děkuji, že Tě mám."</div> http://jolany.blog.cz/1107/jako-sul http://jolany.blog.cz/1107/jako-sul Fri, 15 Jul 2011 21:15:20 +0200 <div>Často přemýšlím o tom, jestli je každé mé jednání správné, jestli má rozhodnutí</div><div>Boha nepohoršují a jestli dokáží má slova vystihnout přesně to, co chci říct.</div><div>Asi každý (nejen křesťan) přemýšlí zpětně o svých slovech, o tom, co dělá</div><div>nebo udělal, o tom, jak dokáže zareagovat. A někdy překvapíme i sami sebe.</div><div>Nejhorší jsou ale nepříjemná překvapení od blízkých lidí. Uvedu jen takový</div><div>malý příklad pohostinnosti jednoho známého, kterého jsem šla kdysi navštívit.</div><div>Bylo mi divné, že mi nenabídl kávu jako vždy předtím. Když jsem ho o ní</div><div>požádala, tak pouze prohlásil: už tam je jenom na jedno kafe, tak já si ho</div><div>udělám a dám ti napít. Taky řešení v nouzi. Omlouvá ho jedno jediné: nebyl</div><div>křesťan. Ale kdyby všechny nepříjemnosti byly takhle malicherné, tak by</div><div>to byla docela pohoda.</div><hr /><div>Nerada se dívám do zrcadla, sice tam na mě žádné překvapení nečeká, ale</div><div>protože se denně ráno musím umýt a učesat, abych ze sebe udělala aspoň</div><div>trochu člověka, tak sleduji ten přerod z rozespalého strašidýlka do usedlé</div><div>důchodkyně. Už mě v tomto věku, blížícím se šedesátce, nepřekvapí nějaké</div><div>ty šedivé vlasy, nepřekvapí mě ani vrásky.</div><div>Překvapilo mě tento týden něco, co jsem ve svém životě už vůbec nečekala.</div><div>Aspoň tedy ne v blízké budoucnosti. Přistihla jsem sama sebe, jak moc bych</div><div>ještě chtěla mít někoho ráda. Přeze všechna ta zklamání, přes ty kopance,</div><div>které jsem během svého života dostala, tak jsem zjistila, že je to právě láska,</div><div>co mi tak strašně chybí. Láska, která je takovým hnacím motorem, láska,</div><div>která hřeje, i když je venku zima, láska, která voní jemnou pánskou kolínskou,</div><div>láska, která mě pohladí, která mě povzbudí, láska, která bude po mém boku,</div><div>i když mi nebude zrovna hej a budu prožívat nějaké těžké nebo smutné</div><div>okamžiky...... Co všechno tohle slovo obsahuje! A co všechno vyjadřuje!</div><div>Vůbec nevím, kde se ve mně najednou ta touha vzala. Možná proto, že jsem</div><div>potkala během posledních dní několik lidí, kteří se dokáží s partnerem milovat</div><div>i na sklonku svého života. Vrátila jsem se z rekondičního pobytu a najednou</div><div>mě přepadl pocit osamění. Viděla jsem starší manžele, kde se pán až dojemně</div><div>stará o svoji nemocnou paní, jak je láska neopustila ani v tom seniorském věku,</div><div>jak je krásné vidět, že si dva milující se lidé jsou i ve stáří velice blízcí. Takových</div><div>vztahů je opravdu velmi málo. Bohužel i mezi mladými lidmi. Jako by tenhle</div><div>člověčí svět zapomněl, že láska je koření života. Že milující člověk je šťastný</div><div>už jen proto, že má někoho blízkého, s kým může trávit volné chvilky, s kým</div><div>může chodit na procházky, s kým si může povídat a prožívat i intimní chvíle.</div><div>Ty můj milovaný Bože, děkuji Ti z celého srdce, že jsem ještě aspoň chviličku</div><div>dokázala pomyslet na to, jak by ten můj všední život mohl být bohatý nejen</div><div>láskou k Tobě, ale i vzájemnou láskou s jiným člověkem.</div> http://jolany.blog.cz/1107/prekvapeni http://jolany.blog.cz/1107/prekvapeni Sun, 03 Jul 2011 10:33:23 +0200 <div>Měla jsem chřipku jako hrom. A když člověku není dobře, tak moc radosti</div><div>neprojevuje. Nikam jsem nechodila, ani bych to asi nezvládla vzhledem k tomu,</div><div>že se mi špatně dýchalo a připadala jsem si, jako kdyby mě přejel náklaďák</div><div>několikrát sem a zase tam. Pořád se z toho ještě vzpamatovávám. Myslela</div><div>jsem na maminku, která vždycky seděla u mojí postele, když jsem byla</div><div>nemocná, vařila mi čaj, pohladila mě pokaždé, když se na mě přišla podívat</div><div>a pokud se mi ulevilo, hrávala se mnou nějakou hru. Nejradši jsem měla žolíky.</div><hr /><div>Myslím často na lidi, kteří mě obklopovali a obklopují. Na to, jak se naše životy</div><div>provázaly, jak jsme schopní spolu komunikovat a nebo co jsme prožili. Nevím,</div><div>kolik z vás bude teď sdílet moje pocity, ale přestože mám přátele, rodinu, i když</div><div>žiju celkem poklidným životem, mám internet, kde si můžu kdykoliv cokoliv</div><div>vyhledat a s kýmkoliv si psát, tak se někdy cítím neskutečně osamělá. Není</div><div>to tím, že bych byla nějak náročná ve vztazích, ale je to způsobeno tím, že si</div><div>připadám "jiná", než ostatní. Jiná v tom, že v určitých názorech a situacích lidem</div><div>nerozumím. Obracím se často na Boha a ptám se ho: "Proč mám pochybnosti,</div><div>zda jsou některé věci skutečně takové, jak je jejich interpreti předkládají? Proč</div><div>se bojím lidem věřit, že jejich úmysl je čistý jako sklo, když to někomu druhému</div><div>ublíží?"</div><div>Nedavno jsem slyšela názor, že jsme se jako lidé Bohu moc nepovedli. Vidím</div><div>v duchu kreslený film Stvoření světa, kde Bůh utvořil z hlíny Adama a vdechl</div><div>mu život. Pak z jeho žebra stvořil Evu, aby nebyl Adam sám a dostal tak šanci</div><div>se množit. A hned první dva lidé, kteří vznikli Božím tvořením, udělali obrovskou</div><div>chybu, za kterou platíme všichni a budeme platit po věky věků: porušili Boží</div><div>zákaz. Tedy vlastně Eva, která podlehla hezkým slovíčkům úlisného hada, dala</div><div>se přemluvit, aby utrhla jablko ze stromu poznání. Zakázané ovoce.</div><div>Kolikrát je člověk pokoušen nějakou myšlenkou chtít udělat něco a neuvědomí si,</div><div>zda to bude k prospěchu všech nebo zda to bude jen k jeho prospěchu. Někteří</div><div>lidé z jeho okolí na to doplatí. A co je ještě horší: žádá ostatní, aby se za tu</div><div>požadovanou věc modlili. Oni v dobré víře, že je to věc prospěšná a dobrá, mohou</div><div>svoje přímluvné modlitby nasměrovat podle přání toho člověka. Vůbec nemohou</div><div>tušit, že tím mohou někomu ublížit.</div><div>Možná se tak někdy chováme všichni, že si přejeme něco, co bychom moc</div><div>chtěli a vůbec nás nenapadne, že tím můžeme někomu jinému udělat problémy.</div><div>Taky se modlím za věci, které bych chtěla a vůbec mě nenapadá, že se to třeba</div><div>týká lidí, kteří jsou jiného, nebo i opačného názoru. Všechno je určitě věcí osobní.</div><div>Každý názor je relativní.</div><div>Moc bych si přála, aby modlitba pomáhala především k uzdravování nemocných,</div><div>protože to je jistě přání každého. Abychom byli zdraví, silní, podporovali jeden</div><div>druhého v Kristu Ježíši. Abychom se modlili za spokojený domov, za dobrou</div><div>práci, za lepší vztahy, prostě za vše prospěšné pro všechny. A Bůh nám při</div><div>tom pomáhej.</div><div>Jakubova epištola, kap. 5, 13-16</div><div>Snáší někdo z vás útrapy? Ať se modlí. Je někdo dobré mysli? Ať zpívá</div><div>chvály.</div><div>Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí</div><div>a pomažou ho olejem v Pánově jménu.</div><div>Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil</div><div>hříchů, bude mu odpuštěno.</div><div>Vyznávejte jedni druhým <em>svá</em> provinění a modlete se jedni za druhé, abyste</div><div>byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho.</div> http://jolany.blog.cz/1103/znovu-o-modlitbe http://jolany.blog.cz/1103/znovu-o-modlitbe Fri, 11 Mar 2011 07:53:55 +0100 <div>Zdál se mi sen, který mě jako člověka, potřebujícího léky, velmi vyděsil. Stála</div><div>jsem v jedné ordinaci, přede mnou seděla mladá, neskutečně velká lékařka,</div><div>podala mi kartu a řekla, že už mě "nechce". Tím asi myslela, že jako pacient</div><div>jsem u ní skončila nadobro. Začala si zkoušet různé střevíčky a přestala mi</div><div>věnovat svou lékařskou pozornost. Sestra sáhla do šuplíku, vyndala hrst již</div><div>naplněných stříkaček, jehel a řekla mi: ty injekce si doma píchejte sama!</div><hr /><div>Ty jo! Do háje, nikdy jsem si žádnou injekci nepíchla,&nbsp;v reálném životě nechodím</div><div>na žádné injekce, ale věřte mi, že jsem se probudila vyděšená. Pane Bože, co</div><div>to bylo za děs? To abych se bála večer usnout, že se mi třeba bude zdát, že</div><div>bude řezník chtít, abych si zabila kuře sama, abych ho honila tak dlouho,</div><div>než ho chytím a podříznu? To bych spíš uštvala sebe (a možná i to kuře)!</div><div>A co teprve krůtu, a (nedej Bože) třeba prase nebo krávu! To by se ze mě stal</div><div>asi vegetarián. A co pekař, co takhle kdybych si sama upekla rohlíky a chleba?</div><div>A co zemědělci, kteří na tom také nejsou zrovna růžově, začnou v mém snu</div><div>stávkovat a já si budu muset pronajmout někde zahrádku, kde si budu pěstovat</div><div>všechno sama! To bych možná zvládla, ale nebudu mít patřičné ošetření a léky,</div><div>aby mi bylo tak dobře a stihla jsem v důchodu všechno.</div><div>Jsem ráda, že to byl jen sen. Jenom doufám, že jsme skutečně všichni z rodu</div><div>Člověk moudrý (rozumný). Jelikož jsem křesťanka, tak věřím, že nám Bůh nadělil</div><div>tolik rozumu, abychom ho dostatečně využili. A pokud nám dal i prostor a čas,</div><div>tak věřím, že dal každému velkou možnost být prospěšný. Tak ať každý jedná</div><div>a mluví sám za sebe, koná sám za sebe - tak, jak si myslí, že je to správné.</div><div>A tak, jak mu velí jeho poslání, které si jistě dobrovolně vybral.</div> http://jolany.blog.cz/1102/desivy-sen http://jolany.blog.cz/1102/desivy-sen Fri, 11 Feb 2011 15:35:00 +0100 <div>Poprvé v letošním roce píšu do svého blogu, tak bych ráda popřála všem</div><div>hlavně zdraví, spokojenost, lásku, klid doma i v práci. A všem bez rozdílu</div><div>Boží požehnání ve všem smysluplném konání. A také štěstí.</div><div>Jsem ráda, že náš Bůh je Bohem celého světa. Že křesťané tvoří takovou velkou</div><div>mezinárodní rodinu. Není totiž běžné, aby lidi z různých zemí a kultur něco</div><div>tak moc spojovalo, jako víra&nbsp;v Boha.</div><hr /><div>Připadá mi, že minulý rok uběhl jako voda. Přibyly mi do rodiny dvě ženy:</div><div>snacha a vnučka. Díky Bohu za to, že se má rodina rozrostla. Taky jsem</div><div>strávila víc času se svými přáteli, přece jen je fajn mít kolem sebe lidi, kteří</div><div>věří Bohu a mohou se s ostatními o tom sdílet. Máme i velmi intenzivní</div><div>modlitební večery, skupinku, kde se přimlouváme za vše potřebné, takže</div><div>jsem v této oblasti spokojená.</div><div>Na druhou stranu je mi smutno z toho, že mi chybí lidé, které jsem měla ráda:</div><div>syn, mamka, táta, ostatní členové rodiny, ale i jiní lidé. Kdysi jsem psala</div><div>o babičce, že byla výborná kuchařka. Babička coby katolička vyndávala vždy</div><div>o Vánocích z rybí hlavy malou kůstku podobnou Panně Marii, držící děťátko.</div><div>Pro štěstí.</div><div>Moc bych chtěla popřát všem, aby v tomto roce nepotkali zášť, závist, zlobu,</div><div>faleš, šikanu, ponižování a aroganci. Je dost zajímavé třeba na internetových</div><div>diskuzích číst, jak lidé místo toho, aby se vyjádřili k určitému problému,</div><div>začnou urážet jeden druhého jen proto, že se různí jejich názory. A věřte - je to</div><div>v drtivé většině diskusí. Názory se změní v urážky v případě, že má někdo jiný,</div><div>zcela odlišný názor. Z očí do očí se to říká těžko, ale internet snese hodně.</div><div>Tam nikdo nemusí nikomu říkat názor osobně, tam si může vybít zlost na někom</div><div>jiném - slušné diskuze se během chvilky mění v nechutnou slovní přestřelku,</div><div>kdy někteří hájí své názory i za cenu toho, že druhého člověka urazí, poníží,</div><div>aniž si uvědomí, že původně se měli vyjádřit k něčemu úplně jinému.</div><div>A další věc: pravopis! Základní věci, které jsme se učili ve škole! Mnozí pisatelé</div><div>diskusí nejen neovládají slušné chování, ale asi dost ve škole chyběli. Taky si</div><div>nejsem co se týče pravopisu jistá v některých věcech, ale aspoň nechodím</div><div>na žádné veřejné diskuze.</div><div>Dost bylo stěžování. Člověk by měl hledět do budoucna s nadějí, ještě víc se</div><div>přimknout k Bohu. Ještě víc mu důvěřovat. Je to jediná cesta, která je</div><div>smysluplná ve všem, co člověk činí&nbsp; -&nbsp;naděje a víra&nbsp;v Boha.</div><div><u>Židům 11: 1-6</u></div><div>Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.</div><div>Díky ní <em>naši</em> předkové obdrželi <em>dobré</em> svědectví.</div><div>Vírou rozumíme, že světy byly uspořádány Božím slovem, takže věci,</div><div>které vidíme, nevznikly z viditelných.</div><div>Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Skrze ni obdržel svědectví,</div><div>že je spravedlivý (neboť Bůh vydal svědectví o jeho darech), a skrze ni, ačkoli</div><div>zemřel, dosud mluví.</div><div>Vírou byl Enoch přenesen, aby nespatřil smrt, a "nebyl nalezen, protože ho</div><div>Bůh přenesl." Předtím, než byl přenesen, měl totiž svědectví, že se líbil Bohu.</div><div>Bez víry <em>je</em> však nemožné se <em>mu</em> zalíbit, neboť ten, kdo přichází k Bohu, musí</div><div>věřit, že <em>Bůh</em> je a <em>že</em> těm, kteří ho pilně hledají, dává odplatu.</div> http://jolany.blog.cz/1102/nadeje-a-vira http://jolany.blog.cz/1102/nadeje-a-vira Sat, 05 Feb 2011 13:07:19 +0100 <div>Před časem mě příjemně překvapila jedna moje kamarádka. Seděly jsme</div><div>na kafču a ona mi najednou povídá: víš, že ve vesmíru je ukrytá obrovská</div><div>energie? Záleží jen na tom, zda člověk dokáže tuhle energii využít. Je třeba</div><div>si vytvořit kladné afirmace (věty ze slov, která vyjadřují pouze pozitivní</div><div>myšlení), soustředit se na hezké věci, na to co bychom si přáli. Ať už</div><div>se týkají rodiny, zdraví, práce, financí, přátel a nebo jiné oblasti. Člověk</div><div>dokáže svými myšlenkami ovlivnit svou budoucnost.</div><hr /><div>Ono to sice zní jako sci-fi, ale hodně tomu věřím. Tak, jako věřím tomu, že</div><div>tou kladnou "energií" je jistě Bůh, který nám oplácí tak, jak se my chováme.</div><div>Také věřím tomu, že pokud člověk respektuje určitá pravidla slušnosti, pokud</div><div>nikomu neubližuje a snaží se sloužit Bohu, pokud nevyzařuje faleš, nenávist,</div><div>závist, pokud nikomu nepřeje nic špatného, tak si myslím, že náš Pán je</div><div>k nám milostiv.</div><div>Hodně příjemně mě překvapila kniha Dr. Josepha Murphyho "Moc podvědomí II".</div><div>Za vším je vidět Boží jednání, síla, moc. Ráda uvedu malou ukázku.</div><div>-----</div><div>Všudypřítomnost Boha znamená, že Bůh je přítomen v každém okamžiku</div><div>a na každém místě. Budete-li si jeho přítomnost po celý den uvědomovat,</div><div>naleznete klíč k harmonii, zdraví, míru, radosti a naplněnému životu. Od této</div><div>chvíle hledejte Boha v každém člověku, ve všech okolo vás.</div><div>-----</div><div>Znamená to tedy, že Bůh vnímá velmi dobře vše, co k němu vysíláme, zda</div><div>jsou to kladné nebo záporné myšlenky, a podle toho nám vrací zpět to,</div><div>co my sami vydáváme? Je nám opláceno stejnou mincí. Také to znamená,</div><div>že bychom měli vidět Boha i v lidech, kteří jsou ateisté a v Boží přítomnost</div><div>odmítají věřit? Přiznám se, že je pro mě trochu obtížné vidět Boha v lidech,</div><div>kteří třeba podvádějí, v lidech, kteří dokáží lhát, krást, ale pokud těm lidem</div><div>nebude odpuštěno, tak jim nedáme nikdy možnost nápravy. Nejen jim:</div><div>nebudeme mít ani my možnost chovat se podle toho, jak to od nás&nbsp;žádá</div><div>náš Pán Ježíš Kristus.</div><div>Trápí mě, jak málo lidí v dnešní době myslí na Boha. Jak málo lidí se na něho</div><div>spoléhá. Přitom je to ta nejlepší budoucnost, jediná naděje na lepší život,</div><div>jediná naděje na věčnost. Z lidí se vytrácí schopnost věřit v Boha za všech</div><div>okolností, i když není přítomnost zrovna růžová, i když se věci nedaří tak,</div><div>jak by měly, když přijde nemoc, nedostatek, když není práce. Vždycky vidím</div><div>v duchu Mojžíše, jak prosil Boha o vodu, o jídlo, jen aby byl jeho lid spokojen.</div><div>My ale nejdeme přes poušť, nepronásledují nás Egytané. Myslím, že to</div><div>máme o dost jednosušší. A přece je těžké v krušnějších chvílích stát pořád</div><div>na straně Boží. Jak moc člověk pochybuje o stvořiteli! A on nám vždy odpustí,</div><div>vždy ukáže svou milost, vždy pomůže. Věřím, že nás jen tak zkouší, jak moc</div><div>jsme nebo nejsme připraveni.</div><div>Zachovej nám, Bože, svoji milost.</div> http://jolany.blog.cz/1012/bozi-vsudypritomnost http://jolany.blog.cz/1012/bozi-vsudypritomnost Mon, 06 Dec 2010 23:07:19 +0100 <div>V minulém článku jsem psala o modlitbě jako o&nbsp;té nejprostší&nbsp;oběti Bohům.</div><div>Dostala jsem nedavno starou knihu "Sebrané básně Mistra Jana Husi"</div><div>(vydána v Praze r.1901), kde se tento velikán našeho národa před hroznou</div><div>smrtí modlí: "Ó dobrotivý pane Jezu Kriste! Táhni nás slabých za Tebou,</div><div>neboť netáhneš-li Ty nás, nemůžeme Tebe následovati: dej Ducha silného,</div><div>Tobě ochotného: a jestliže tělo slabé, nechať Tvá milost předchází, provází</div><div>i následuje, neboť bez Tebe nemůžeme nic činiti, nejméně pak vstříc kráčeti</div><div>hrozné smrti pro jméno Tvé! Dej ochotného ducha, srdnaté srdce, pravou</div><div>víru, pevnou naději, dokonalou lásku, abychom pro Tebe trpělivě</div><div>a s potěšením život svůj obětovali! Amen."</div><hr /><div>Jan Hus je v úvodní básni nazýván "vzácným skvostem mezi předky". Když ho</div><div>před smrtí zbavovali kněžského řádu a měli mu odejmout posvěcení, odpověděl:</div><div>"Důvěřuji se v Pána Boha všemohoucího a jeho Syna Pána našeho Ježíše Krista,</div><div>pro jehožto svaté jméno, já toto potupení trpělivě nesu, že On kalich vykoupení</div><div>svého ode mne neodejme, nýbrž doufám pevně, že ještě dnes tento kalich píti</div><div>budu v království jeho nebeském."</div><div><br /></div><div>Modlitba Husova (Z Písní cestou života)</div><div><br /></div><div>V Tebe, Hospodine, doufám samého,</div><div>jinde pomocníka nemám žádného.</div><div>Ty's můj hrad i skála, Pane Ježíši!</div><div>Přijď mi k spomožení dle svých zaslíbení</div><div>ku vysvobození v nouzi nejvyšší.</div><div><br /></div><div>Ty mne veď i doveď dobrý Pane můj,</div><div>a když cestou klesám, ty mne posiluj.</div><div>V rukou Tvých, ó Pane, nechť se, co chce, stane,</div><div>spočine můj duch:</div><div>Ty's mne koupil sobě, protož v každé době</div><div>ano až i v hrobě můj jsi Pán a Bůh.</div><div><br /></div><div>Nepřítel již plesá, že mne zahubil,</div><div>nemůže však duši odnít s Tebou díl:</div><div>protož ohně vzteky ani kleteb jeky</div><div>nic mne nermoutí:</div><div>jen též lidu mému, Tobě oddanému</div><div>stádci maličkému, nedej zhynouti !</div> http://jolany.blog.cz/1011/modlitba-husova http://jolany.blog.cz/1011/modlitba-husova Sun, 21 Nov 2010 08:10:03 +0100 <div>V Bibli je modlitba nazývána "obětí rtů", je to vlastně ta nejjednodušší oběť</div><div>Bohu, kterou mu můžeme prokázat svou oddanost, odevzdání se a pokoru.</div><hr /><div>Člověk potřebuje mít pocit jistoty, že je někým vnímán, že na něm někomu</div><div>záleží a jeho život má smysl. Tím nejdůležitějším je Bůh, všudypřítomný</div><div>a laskavý. Denně k němu vysílám svou modlitbu, záleží mi na mé rodině,</div><div>na mých bratrech a sestrách z křesťanského společenství, na přátelích.</div><div>Kdysi jsem koupila knížku "Večerní modlitby" od Tomáše Halíka. Modlitby</div><div>jsou uvedeny v týdenních cyklech, autor sám zde píše: "kdo se chce</div><div>modlit, ale neví jak, ať zkusí s tou pravidelností, jíž je schopen, projít cyklem</div><div>sedmi týdnů - a pak ať se vrací k tomu, co ho oslovilo".</div><div>Protože je dnes sobota, tak to bude sobotní modlitba z cyklu "Modlitby</div><div>křesťanského starověku".</div><div><br /></div><div>Dej, Pane, nad námi zazářit své tváři</div><div>ke spáse a v pokoji,</div><div>aby tvá silná ruka nás bránila</div><div>a tvé mocné rámě</div><div>nás uchránilo od každého hříchu.</div><div>Zachraň nás před těmi,</div><div>kteří nás bez důvodu nenávidí.</div><div>Dej jednotu a mír nám i všem,</div><div>kteří bydlí na zemi, jak jsi ji dal našim otcům,</div><div>když vzývali tvou svatost ve víře a v pravdě.</div><div>Dej, ať jsme poslušni tvého všemocného jména.</div><div>Tebe, jenž jediný můžeš nám to nejen prokázat,</div><div>ale dát nám ještě více jiného dobra,</div><div>velebíme skrze nejvyššího kněze</div><div>a ochránce našich duší Ježíše Krista,</div><div>skrze něhož ti buď čest a sláva nyní</div><div>i od pokolení do pokolení na věky věků.</div><div><br /></div><div>Amen</div><div>&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; Sv. Kliment Římský</div> http://jolany.blog.cz/1010/modlitba http://jolany.blog.cz/1010/modlitba Sat, 23 Oct 2010 10:02:12 +0200 <div>Stává se mi, že mě někdy osloví cizí člověk, třeba na zastávce nebo v obchodě</div><div>či v autobuse. Šla jsem domů a přede mnou jdoucí paní se ohlédla a smutně</div><div>si postěžovala na počasí. Začaly jsme si povídat. Paní vyprávěla o své kočičce,</div><div>o svém zdraví, jak na ni před mnoha lety spadla cedule "Proletáři všech zemí,</div><div>spojte se." Poranila jí páteř, takže zůstala invalidní. Vzpomněla jsem si, jak</div><div>jsem byla kdysi s přáteli na folkovém koncertě, seděli jsme u bufetu (jak jinak!)</div><div>a velká dřevěná cedule, na které byla napsaná nabídka občerstvení, se utrhla</div><div>a dostala jsem takovou šupu, až se mi v hlavě rozsvítilo. Pán se omlouval,</div><div>šel ceduli připevnit a já si přesedla. Ujistil mě, že už je vše pevně zajištěno</div><div>a nic se nemůže stát. Za nějakou chvilku zafoukal vítr, cedule se vznesla</div><div>a hádejte, do koho se trefila. Svezla se mi od hlavy dolů po zádech, jen už ne</div><div>tak prudce. Ale - říká se, že co člověka nezabije, to ho posílí. Když si tak</div><div>po letech na tu chvíli vzpomenu, měla jsem ohromné štěstí. Mysl se zdála</div><div>být v pořádku, tam se nic nestalo. A místo blízko bufetu mělo i své výhody.</div><div>Paní dělala výborné langoše, vedle se opékalo maso, pivečko mi taky moc</div><div>chutnalo, tak mi bylo fajn i přesto, že jsem byla otlučená jako píšťalka.</div><div>A když k tomu ještě hrál Žalman a spol., tak to byly jedny z nejhezčích chvil.</div><div>Myslím na to, že mě tenkrát musel chránit sám anděl strážný. Že jsem mohla</div><div>dopadnout jako ta paní, která si se mnou začala povídat.</div><hr /><div>Jak málo stačí, aby přišel člověk o to nejcennější, co má - o své zdraví. A ani</div><div>to nemusí být vlastní vinou. Na světě je dost tragédií a nemocí, ale aby to</div><div>nestačilo, tak jsou ještě lidé na sebe někdy dost nevybíraví. Vztahy se hodně</div><div>zhoršily. A protože není možné, aby žil člověk ve skleníku a nechodil mezi</div><div>ostatní, tak je mnoho lidí uzavřených a ne snadno navazují pevnější přátelství.</div><div>Důvěra se velmi lehko ztrácí a těžko získává zpět. A tak je to i s důvěrou</div><div>v Boha. Lidé si zvykli Boha žádat o všechno možné a když to hned nemají,</div><div>tak si myslí, že je Bůh neslyší a nebo že je nemá rád. Myslí si, že modlitby</div><div>jsou tedy zbytečné, když se pak nestane to, co po Bohu žádají. Hodně se</div><div>prosby týkají právě zdraví. Náš Bůh je vůči nám hodně přátelský a jistě</div><div>ho mrzí i postoj, který zaujmeme a nedokážeme být trpěliví.</div><div>Mt.7, 7-8</div><div>Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.</div><div>Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče,</div><div>bude otevřeno.</div><div>Pr. 3, 5-8</div><div>Důvěřuj Hospodinu vším srdcem, nelpi na vlastním názoru.</div><div>Na každém kroku jej stále poznávej, on sám pak tvé stezky napřímí.</div><div>Sám sebe za moudrého neměj, Hospodina cti a zlu se vyhýbej!</div><div>To tvému tělu přinese zdraví, to dodá svěžesti kostem tvým.</div> http://jolany.blog.cz/1009/chranil-me-andel-strazny http://jolany.blog.cz/1009/chranil-me-andel-strazny Fri, 17 Sep 2010 13:47:25 +0200 <div>Jsem v očekávání svého prvního vnoučátka. Nevím ještě, zda to bude klouček</div><div>nebo holčička, hlavně záleží na tom, aby to byl zdravý človíček. Očekávání je</div><div>vlastně také způsobem přemýšlení o věcech budoucích.</div><hr /><div>Minulost mám jasnou a je velmi zvláštní, že když člověk něco očekává, tak se</div><div>navrací v myšlenkách do minulosti. Sice ji neovlivní, ale může ovlivnit budoucnost.</div><div>Může se vyvarovat chyb, kterých se dopustil kdysi a snažit se brát tu novou</div><div>situaci jako budoucnost vycházející z minulosti. Ono vlastně vše souvisí se vším.</div><div>Očekávání - slovo, ve kterém je naděje, obava, ve kterém je všechno, co si člověk</div><div>umí jen představit. Naše očekávání jsou spojena s lidmi, o kterých si myslíme, že</div><div>je známe. Ale také s lidmi, kteří vstoupili do našeho života nedávno a stali se tak</div><div>součástí našeho očekávání. Není to jen v rámci rodiny, je to i vztah se svým okolím.</div><div>Přišla jsem na to, že ten vztah bude takový, jaký se ho budu snažit já sama udělat,</div><div>jak ho budu moci ovlivnit. Pokud se ze mě stane jen lhostejný člověk, který bude</div><div>čekat, že&nbsp;"něco samo přijde", aniž by sám projevil aspoň trochu zájmu a snahy po tom</div><div>ovlivnit budoucnost nejen svoji, ale třeba i někoho jiného, protože mu na některých</div><div>lidech záleží, nestane se v mém životě nic přínosného ani užitečného. A tak je to asi</div><div>i v našem vztahu s Bohem. Když nebudu chtít změnit svůj život, co mohu od Boha</div><div>očekávat?</div><div>Očekávání je spojeno neodmyslitelně se slovem "budoucnost". A já chci, aby můj</div><div>vztah s Bohem byla MÁ NEJLEPŠÍ BUDOUCNOST.</div><div>Ju 1: 20-21</div><div>^{20 Ale vy, milovaní, se budujte na té své nejsvětější víře, modlete se v Duchu}</div><div>^Svatém</div><div>^{21 a zachovávejte se v Boží lásce, zatímco očekáváte milosrdenství našeho}</div><div>^{Pána Ježíše Krista k věčnému životu.}</div><div>^{Fb 3:20-21}</div><div>^{20 Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele}</div><div>^{- Pána Ježíše Krista.}</div><div>^{21 Ten promění naše ponížené tělo, aby bylo podobné jeho slavnému tělu, podle té}</div><div>^{moci, kterou je také schopen podmanit si všechno.}</div><div>^{Zd 9:27-28}</div><div>^{27 A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom <em>přijde</em> soud,}</div><div>^{28 tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo}</div><div>^{ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby <em>je</em> spasil.}</div><div>^{<u>A co od nás očekává náš Bůh?</u>}</div><div>^{<u>Dt 23:21</u>}</div><div>^{21 Pokud Hospodinu, svému Bohu, něco slíbíš, neotálej to splnit. Hospodin, tvůj}</div><div>^{Bůh, to od tebe rozhodně očekává, a tak bys měl hřích.}</div><div>^{Jk 5:7-9}</div><div>^{7 Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává drahou}</div><div>^{úrodu země, trpělivě na ni čeká, dokud nepřijme raný i pozdní déšť.}</div><div>^{8 I vy <em>tedy</em> buďte trpěliví; posilněte svá srdce, neboť se přiblížil Pánův příchod.}</div><div>^{9 Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce}</div><div>^{stojí přede dveřmi!}</div> http://jolany.blog.cz/1008/ocekavani http://jolany.blog.cz/1008/ocekavani Sat, 21 Aug 2010 08:49:40 +0200